ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.115.2001.1
sp. zn. 5 Tz 115/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného D. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 4 To 477/2000, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 11/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 4 To 477/2000, a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §226 písm. a) a §256 tr. ř. ve prospěch obviněného D. H.
Citované usnesení a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 10 T 11/2000, se zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. 10 T 11/2000, byl obviněný D. H. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 28. 10. 1999 v době kolem 01.00 hodin v B., v bytě na ulici M. H., za použití kuchyňského nože a poplašné pistole, přinutil A. H. k sundání kalhotek a dále za použití silonového provazu ji přivázal za ruce a nohy k posteli a přes její odpor na ní vykonal pohlavní styk.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně v zákonné lhůtě odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 4 To 477/2000, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného D. H. stížnost pro porušení zákona. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 5, §226 písm. a) a §256 tr. ř. s tím, že se jimi příslušné soudy při rozhodování důsledně neřídily. Městský soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho zprošťující výrok je minimálně předčasný. Odvolací soud se nevypořádal s přezkumnou povinností, když zamítl podané odvolání. Ministr spravedlnosti poukazuje na některé důkazy provedené ve věci, a to výpověď obviněného, svědecké výpovědi A. H., P. F., MUDr. A. S. a na lékařskou zprávu MUDr. H. a MUDr. M. Podle jeho názoru vzbuzuje umístění postele a nočních stolků (viz fotodokumentace na č. l. 51 tr. spisu) určité pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené. Jednak není zřejmé, zda s ohledem na postavu poškozené (rozpětí paží) je možno ji přivázat za ruce k oběma nočním stolkům současně. Rozhodující by patrně byla délka silonového provazu. Dále není zřejmé, jakým způsobem měla být poškozená přivázána za nohy k posteli. Proto k potvrzení nebo k vyvrácení výpovědi A. H. měla být provedena rekonstrukce na místě činu a její součástí měl být vyšetřovací pokus, při kterém by jmenovaná demonstrovala, jakým způsobem byla přivázána za ruce a za nohy. Tímto důkazem měla být prověřena i okolnost, zda měla možnost se osvobodit v době, kdy ji podle její výpovědi obviněný zanechal samotnou v ložnici po dobu asi třiceti minut.
Podle ministra spravedlnosti měl být také opatřen znalecký psychiatricko-psychologický posudek k posouzení osoby poškozené, včetně její věrohodnosti. Vhodný byl i výslech bratra poškozené A. H., který měl uvést, jakým způsobem mu jmenovaná událost popsala. Rovněž nebylo zjišťováno, zda jednání obviněného, v případě prvního přivázání poškozené k posteli, nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 event. i odst. 2 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 4 To 477/2000, byl ve prospěch obviněného D. H. porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 10 2000, sp. zn. 10 T 11/2000, v ustanoveních §2 odst. 5, §226 písm. a) tr. ř. ve vztahu k §241 odst. 1 tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že u hlavního líčení byl v rámci dokazování proveden výslech obviněného D. H. Také byly provedeny svědecké výslechy poškozené A. H., MUDr. A. S., P. F. a E. H. Dále byly ze spisu přečteny ostatní důkazy zajištěné v přípravném řízení a to svědecká výpověď J. H., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, k osobě obviněného a různé listinné důkazy.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §226 písm. a) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, nebylo-li prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupovaly příslušné orgány činné v trestním řízení v této věci důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu. Již v přípravném řízení měl vyšetřovatel zjistit osoby bydlící v B. v domě na ulici M. H. v bytech přiléhajících k bytu, kde mělo dojít ke skutku, pro který byl obviněný D. H. trestně stíhán. Tyto osoby měly být svědecky vyslechnuty k tomu, zda v noci ze dne 27. 10. na den 28. 10. 1999 slyšely nějaké hlasy, popřípadě zvuky z uvedeného bytu. Tím mělo být prověřeno tvrzení poškozené A. H., že jí manžel vyhrožoval fyzickou újmou, že proto volala o pomoc a nadávala mu. Vyšetřovatel měl také neodkladně přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který by vyšetřil zdravotní stav poškozené a zejména se vyjádřil, zda poranění na jejím těle mohla vzniknout způsobem, který popsala ve svědecké výpovědi. Případné časové prodlení se zajištěním tohoto důkazu znamenalo nemožnost jeho realizace v dalším průběhu trestního řízení. Rovněž měla být provedena rekonstrukce a vyšetřovací pokus v bytě a v místnosti, kde mělo podle poškozené k události dojít. V rámci tohoto důkazu mělo být prověřeno tvrzení poškozené, že v ložnici na posteli byla obviněným přivázána za ruce a za nohy silonovým provazem. Především bylo nutno zjistit, zda prostorové podmínky místnosti, její vybavení nábytkem, včetně jeho rozmístění, umožňovaly realizaci zmíněného přivázání poškozené, a to i vzhledem k její výšce, rozpětí rukou apod. Dále zda se mohla poškozená z přivázání osvobodit, když ji měl obviněný ponechat určitou dobu v ložnici samotnou. Z protokolu o ohledání místa činu (č. l. 41 - 42 tr. spisu) vyplývá, že v bytě manželů H. byly mimo jiné zajištěny věcné stopy. V ložnici na madle zásuvek byl zajištěn zbytek provazu oranžové barvy a v kuchyni v odpadkovém koši byl zajištěn provaz téže barvy. Tyto provazy měly být podrobeny odborné expertize, zda se na nich nenachází zbytky lidské kůže, a v případě pozitivního zjištění, zda lze určit krevní skupinu příslušné osoby. Jako svědek měl být vyslechnut bratr poškozené A. H., neboť podle jejího tvrzení šlo o první osobu, kterou o události informovala. Vyšetřovatel měl také přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, který by provedl psychologické vyšetření obviněného D. H. a poškozené A. H., vypracoval znalecký posudek k jejich osobám a zejména se vyjádřil, zda obecná věrohodnost jmenovaných není nějakými skutečnostmi snižována.
Uvedené nedostatky v zajištění důkazů orgány přípravného řízení byly důvodem, aby po podání obžaloby postupoval Městský soud v Brně podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a věc vrátil státnímu zástupci k došetření a k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí. Protože tak nepostupoval, bylo potřebné, aby zmíněné důkazy zajistil a provedl městský soud, což neučinil. U hlavního líčení byl sice proveden velmi podrobný výslech obviněného D. H. a poškozené A. H. Jelikož se výpovědi jmenovaných zásadně lišily v popisu kritické události, měly být tyto osoby u hlavního líčení vzájemně konfrontovány, aby městský soud mohl bezprostředně posoudit věrohodnost jejich tvrzení. Protože nebyly k objasnění skutkového stavu věci u hlavního líčení provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy, bylo hodnocení provedených důkazů vadné a v důsledku těchto nedostatků byly chybné i skutkové a právní závěry městského soudu ve věci. Jelikož byl obviněný D. H. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 10 T 11/2000, podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby, byl zákon porušen v jeho prospěch, neboť byl nedůvodně zvýhodněn. Uvedený skutkový a právní závěr městského soudu byl minimálně předčasný.
Konstatované nedostatky měl napravit Krajský soud v Brně, který dne 12. 2. 2001 rozhodoval o odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Místo toho, aby napadený rozsudek zrušil a podle §260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření, protože to bylo potřebné pro náležité objasnění věci, tak nesprávně odvolání zamítl podle §256 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 4 To 477/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §226 písm. a) a §256 tr. ř. ve prospěch obviněného D. H. Protože byly splněny zákonné podmínky §272 odst. 1 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. citované usnesení a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 10 T 11/2000, zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přikázání věci až do přípravného řízení je důvodné z hlediska rozsahu doplnění důkazů, když navíc po doplnění dokazování a vyhodnocení všech důkazů nelze vyloučit i jiné rozhodnutí ve věci, než je podání obžaloby, tj. aby obviněný D. H. nebyl zbytečně stavěn před soud.
Úkolem orgánů přípravného řízení bude předně provést doplnění důkazů v rozsahu, jak bylo výše uvedeno, popřípadě zajistit a provést i další důkazy, pokud to výsledky doplněného dokazování budou ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyžadovat. V této souvislosti lze připomenout, že některé důkazy již nebude možné realizovat pro časový odstup od události. Např. lékařské vyšetření poškozené A. H. znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a vypracování znaleckého posudku k charakteru a způsobu vzniku poranění na jejím těle. Také výslech osob bydlících v bytech přiléhajících k bytu, kde mělo dne 28. 10. 1999 v noci dojít ke skutku, pro který bylo D. H. sděleno obvinění, lze v současnosti považovat za bezpředmětný. Dalším úkolem orgánů přípravného řízení bude všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 28. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k