Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2001, sp. zn. 7 Tz 165/2001 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.165.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.165.2001.1
sp. zn. 7 Tz 165/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2001 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného A. V., proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, a rozhodl takto: Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, bylo rozhodnuto tak, že obviněnému A. V. se podle §227 tr. ř. neukládá trest za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., a to při nezměněném výroku o vině tímto trestným činem v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57. Rozsudek ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, nabyl právní moci dne 26. 9. 1992. Ministr spravedlnosti podal dne 27. 6. 2001 ve prospěch obviněného A. V. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, s tím, že výrok o vině trestným činem vyhýbání se vojenské službě podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. je nezákonný. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., §1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., aby zrušil napadený rozsudek a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Býv. Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl napadeným rozsudkem o tom, že obviněnému se za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. neukládá trest s odkazem na ustanovení §227 tr. ř., za situace, kdy: 1) obviněný byl uvedeným trestným činem pravomocně uznán vinným rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57, 2) tento rozsudek byl v rehabilitačním řízení konaném podle zákona č. 119/11990 Sb. zrušen podle §14 odst. 1 písm. f) tohoto zákona pouze ve výroku o trestu, a to pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, 3) trestní stíhání obviněného bylo podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno s ohledem na amnestii prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, a to pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, 4) obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá. Z uvedených souvislostí je zřejmé, že býv. Vojenský obvodový soud v Brně rozhodoval napadeným rozsudkem, tj. rozsudkem ze dne 10. 9. 1992, za situace, kdy o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. bylo pravomocně rozhodnuto. Ve výroku o vině tímto trestným činem totiž nebyl v rehabilitačním řízení zrušen odsuzující rozsudek, tj. rozsudek ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57. Tento rozsudek byl v rehabilitačním řízení zrušen jen ve výroku o trestu, což mimo jiné znamená, že výrok o vině zůstal rehabilitačním rozhodnutím nedotčen. Další trestní stíhání obviněného, které pokračovalo po právní moci rehabilitačního rozhodnutí, se vedlo jen jako řízení o uložení trestu, a pokud bylo zastaveno z důvodu účasti obviněného na amnestii prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, nedotklo se to nijak výroku o vině. Tím, že obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá, vznikl stav, kdy jeho trestní stíhání mělo pokračovat, avšak pouze jako řízení o uložení trestu, protože nadále tu byl pravomocný výrok o vině. Odpovídajícím výsledkem tohoto řízení byl výrok, že obviněnému se trest neukládá, učiněný s odkazem na ustanovení §227 tr. ř. napadeným rozsudkem. Námitky, které ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil proti výroku o vině, se míjejí cílem, pokud byla stížnost pro porušení zákona podána proti rozsudku, jímž bylo rozhodováno pouze o uložení trestu, a nikoli proti rozsudku, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o vině. Jestliže ministr spravedlnosti chtěl stížností pro porušení zákona dosáhnout toho, aby byl přezkoumán a poté i zrušen výrok o vině, měl ji podat proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57, resp. proti té jeho části, která je dosud v právní moci. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona lze usuzovat, že podle názoru ministra spravedlnosti se zákon o soudní rehabilitaci, tj. zákon č. 119/1990 Sb., vztahoval i na výrok o vině. V této souvislosti lze jen poznamenat, že ministr spravedlnosti tedy měl stížnost pro porušení zákona případně podat proti pravomocnému usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo v rehabilitačním řízení rozhodnuto jen o zrušení výroku o trestu a nikoli též výroku o vině. Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, která byla podána proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo rozhodováno jen o uložení trestu a nikoli též o vině obviněného, Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat správnost výroku o vině v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57, ani správnost výroku, který v rehabilitačním řízení učinil býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92 a kterým zůstal výrok o vině nedotčen. Uvedená rozhodnutí, tj. rozsudek ze dne 9. 8. 1957 a usnesení ze dne 11. 6. 1992, nemohl Nejvyšší soud přezkoumávat ani jako řízení předcházející napadenému rozsudku ze dne 10. 9. 1992. Řízením, které předcházelo napadenému rozsudku, je ve smyslu §267 odst. 1 tr. ř. pouze řízení konané poté, co obviněný svým podáním ze dne 9. 7. 1992 prohlásil, že trvá na projednání věci, a reagoval tak na usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo vzhledem k amnestii prezidenta republiky zastaveno trestní stíhání (vedené ovšem jen jako řízení o uložení trestu). Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadeným rozsudkem zákon porušen nebyl, a proto stížnost pro porušení zákona zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. července 2001 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2001
Spisová značka:7 Tz 165/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.165.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18