ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.167.2001.1
sp. zn. 7 Tz 167/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 31. 7. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného Š. S., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 655/2000 a podle §268 odst. 2 tr. ř. a analogicky podle §271 odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2 T 655/2000, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v řízení, jež tomuto rozsudku předcházelo, také v ustanoveních §196 odst. 1 tr. ř., §198 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného Š. S.
Tento rozsudek Okresního soudu v Trutnově se d o p l ň u j e výrokem, jímž se poškozený T. O., s. r. o., Ž. n. S., s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2 T 655/2000, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců s dohledem, přičemž výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák., §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na čtyři roky. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatil dlužné pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků.
Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 12. 2000 v řízení před Okresním soudem v Trutnově jako soudem prvního stupně.
Ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněného Š. S. stížnost pro porušení zákona, v níž vytkl, že v rámci výroku o trestu nebyla obviněnému podle §60a odst. 3 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem zpronevěry, že nebylo rozhodnuto v adhézním řízení o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému T. O., s. r. o., Ž. n. S., částku 722 394,70 Kč a že v řízení předcházejícím rozsudku nebyla respektována práva tohoto poškozeného. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo ve prospěch obviněného, aby zrušil vadnou část výroku o trestu a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby v potřebném rozsahu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Stížnost pro porušení zákona došla Nejvyššímu soudu dne 29. 6. 2001, avšak byla učiněna podáním, které bylo předáno poště a adresováno Nejvyššímu soudu dne 28. 6. 2001. Z toho vyplývá, že stížnost pro porušení zákona byla se zřetelem k ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. podána ve lhůtě šesti měsíců od právní moci napadeného rozsudku (§272 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podstatou porušení zákona je to, jak Okresní soud v Trutnově postupoval v adhézním řízení.
Výrok o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. je správný. Okresní soud v Trutnově na podkladě důkazů, které zhodnotil logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, zjistil, že obviněný v době od 1. 7. 1999 do 4. 1. 2000 jako soukromý podnikatel v rozporu se smlouvou uzavřenou s obchodní společností T. O., s. r. o., Ž. n. S., odčerpal z tržeb za prodané pohonné hmoty v čerpací stanici v T., částku 722 394,70 Kč, kterou ke škodě uvedené obchodní společnosti použil pro sebe. V rámci hodnocení důkazů se Okresní soud v Trutnově vypořádal i s obhajobou obviněného, který popíral, že by z dosažených tržeb něco odčerpal pro sebe. Okresní soud v Trutnově náležitě objasnil průběh hospodaření čerpací stanice a vytvořil si v provedených důkazech spolehlivý podklad jednak pro porovnání množství a ceny pohonných hmot dodaných na čerpací stanici k prodeji s výší odvedených tržeb a jednak pro závěr, že krácení těchto tržeb obviněným bylo jediným logickým vysvětlením zjištěného rozdílu. Právní posouzení skutku je v souladu se zákonem, a to i pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §248 odst. 3 písm. c) tr. zák.
Výrok o vině trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. je rovněž správný. Podkladem tohoto výroku se stalo zjištění, že obviněný jako soukromý podnikatel v T. neodvedl z hrubých mezd svých zaměstnanců v době od 16. 2. 1998 do 15. 2. 2000 pojistné na sociální zabezpečení ve výši 82 403,20 Kč, v době od ledna 1998 do ledna 2000 pojistné na zdravotní pojištění ve výši 66 238,30 Kč a za období let 1998 a 1999 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 158 348 Kč. Toto zjištění má plnou oporu v provedených důkazech včetně doznání obviněného. Ve shodě se zákonem je i právní posouzení zjištěného skutkového stavu.
Výrok o trestu je z hlediska ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. akceptovatelný, neboť uložený trest není ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti spáchaných trestných činů pro společnost ani k poměrům obviněného a zvolený druh trestu není ve zřejmém rozporu s účelem trestu, jak je vymezen v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. Výchovný účinek podmíněného trestu odnětí svobody spolu s vysloveným dohledem je poněkud snižován tím, že Okresní soud v Trutnově v rámci přiměřených omezení a přiměřených povinností podle §60a odst. 3 tr. zák. neuložil obviněnému též povinnost, aby podle svých sil nahradil poškozenému T. O., s. r.o., Ž. n. S., škodu ve výši 722 394,70 Kč způsobenou trestným činem zpronevěry. Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že Okresní soud v Trutnově neuložil obviněnému tuto povinnost proto, že poškozený neuplatnil nárok na náhradu škody. Nehledě na to, že uvedené konstatování Okresního soudu v Trutnově je v rozporu se skutečností, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným podle §43 odst. 2 tr. ř. n e n í zákonným předpokladem pro to, aby soud mohl v rámci výroku o podmíněném trestu odnětí svobody uložit obviněnému, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil (§59 odst. 2 tr. zák., §60a odst. 3 tr. zák.). Uložení této povinnosti není rozhodnutím v adhézním řízení, které jinak je vázáno na návrh poškozeného podle §43 odst. 2 tr. ř. Jde o součást rozhodnutí o trestu a tato část výroku o trestu, která ostatně ani není tzv. exekučním titulem, je spojena pouze s předpokladem, že trestným činem byla způsobena škoda, že tato škoda nebyla v době rozhodnutí o trestu zcela nahrazena a že to v konkrétním posuzovaném případě vyžaduje výchovný účel podmíněného trestu odnětí svobody. Z toho vyplývá, že i kdyby odpovídalo skutečnosti, že poškozený T. O., s. r. o., Ž. n. S., neuplatnil nárok na náhradu škody, nemohlo to být důvodem k tomu, aby Okresní soud v Trutnově podle §60a odst. 3 tr. zák. obviněnému neuložil, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou způsobil poškozenému T. O., s. r. o., Ž. n. S. trestným činem zpronevěry.
To, že Okresní soud v Trutnově podle §60a odst. 3 tr. zák. neuložil obviněnému, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou poškozenému T. O., s. r. o., Ž. n. S., je určitou neúplností výroku o trestu, která poněkud snižuje výchovný účinek uloženého trestu. Tento nedostatek však není přesvědčivým důvodem pro závěr, že by uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti spáchaných trestných činů pro společnost nebo k poměrům obviněného nebo že by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený nedostatek tedy není tak podstatný, aby z hlediska ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. opodstatňoval úsudek o tom, že Okresní soud v Trutnově výrokem o trestu porušil zákon. Proto Nejvyšší soud porušení zákona výrokem o trestu nevyslovil a výrok o trestu nezrušil ani nepřikázal Okresnímu soudu v Trutnově doplnění výroku o trestu.
Okresní soud v Trutnově porušil zákon tím, že v adhézním řízení nerozhodl o nároku na náhradu škody, který podle §43 odst. 2 tr. ř. uplatnil poškozený T. O., s. r. o., Ž. n. S. Okresní soud v Trutnově v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že výrok o náhradě škody odpadl, protože poškozený se s nárokem na náhradu škody nepřipojil k trestnímu řízení. Toto konstatování Okresního soudu v Trutnově je nesprávné. Poškozený uplatnil nárok na náhradu škody způsobem stanoveným v §43 odst. 2 tr. ř., a to dokonce dvakrát. Nejprve se tak stalo dne 20. 3. 2000 v rámci oznámení trestného činu, které učinil V. K., jednatel obchodní společnosti T. O., s. r. o., Ž. n. S., jak o tom svědčí protokol založený na č. l. 100 spisového svazku 1. Podruhé byl nárok na náhradu škody uplatněn dne 30. 6. 2000 v rámci výslechu svědka Vl. K., který jako jednatel poškozené obchodní společnosti opakoval návrh, aby soud uložil obviněnému povinnost k náhradě škody ve výši 722 394,67 Kč, jak o tom svědčí protokol o výslechu svědka založený na č. l. 97 spisového svazku 1. Toto dvojí uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody Okresní soud v Trutnově patrně přehlédl, protože předseda senátu ho před zahájením dokazování v hlavním líčení ani nepřečetl (§206 odst. 2 tr. ř.). V rámci přípravy hlavního líčení předseda senátu nedal poškozenému, resp. jeho zmocněnci, jímž byl Mgr. M. Z., advokát, doručit opis obžaloby (§196 odst. 1 tr. ř.) a nevyrozuměl poškozeného, resp. jeho zmocněnce o konání hlavního líčení (§198 odst. 2 tr. ř.). V hlavním líčení Okresní soud v Trutnově nepostupoval tak, aby podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. zjistil, zda nárok na náhradu škody trvá a zda existuje v nezměněné výši oproti tomu, jak byl uplatněn, a učinil naopak evidentně chybné zjištění, že nárok vůbec nebyl uplatněn. Na toto zjištění, odporující obsahu spisu, navazovalo to, že Okresní soud v Trutnově o náhradě škody v adhézním řízení vůbec nerozhodl. Přitom jeho povinností bylo rozhodnout podle §228 odst. 1 tr. ř., případně též §229 odst. 2 tr. ř., anebo podle §229 odst. 1 tr. ř., a to v závislosti na zjištění, zda v době rozhodnutí uplatněný nárok trval a v jaké výši.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud jde o adhézní řízení, Okresní soud v Trutnově porušil zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §196 odst. 1 tr. ř., §198 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto vyslovil toto porušení zákona, a aniž napadený rozsudek nebo jeho část zrušil, doplnil ho analogicky podle §271 odst. 1 tr. ř. výrokem, jímž poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Přikázat Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§270 odst. 1 tr. ř.) nebo aby doplnil chybějící výrok (§270 odst. 2 tr. ř.), nepřicházelo v úvahu, protože by tím vznikla situace, při které by soud v hlavním líčení rozhodoval pouze o náhradě škody. To je v trestním řízení vyloučeno.
Nejvyšší soud zvažoval, zda je namístě, aby sám obviněnému uložil povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř., avšak dospěl k závěru, že nemá dostatečný podklad pro zjištění, že v době jeho rozhodnutí uplatněný nárok na náhradu škody stále trvá v nezměněné výši. Spolehlivé rozhodnutí o náhradě škody je totiž podmíněno objasněním věci z toho hlediska, zda obviněný mezitím případně škodu, byť částečně, nenahradil, zda o náhradě škody případně nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení apod.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec