ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.50.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 50/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2002 stížnost obviněného Z. W., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 103/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Z. W. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 3 T 8/2001, byl obviněný Z. W. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci. Stejným rozsudkem byli za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzeni i T. J. a M. V.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. W., stejně jako T. J. a M. V., odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
V průběhu odvolacího řízení požádal obviněný o propuštění z vazby na svobodu a současně nabídl přijetí peněžité záruky ve výši 100.000,- Kč.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 103/02, podle §72 odst. 3 tr. řádu žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítl, podle §73a odst. 2 tr. řádu nepřijal nabídku přijetí peněžité záruky a podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Z. W. stížnost s odůvodněním, že jím nabídnutá záruka za institut vazby dostatečně nahrazuje vazební důvod. Současně znovu opakuje, že důvody vazby podle §67 písm. c) tr. řádu u něj neexistují a proto navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, a aby byl z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost a hrozba trestu, spolu s dosavadním způsobem jeho života, činí obavu, že by se na svobodě dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, reálnou. Obviněný se podle rozsudku soudu prvního stupně dopouštěl trestné činnosti minimálně dva roky a měl z ní nezanedbatelný prospěch. Bezvýznamným rovněž není, že se žalovaného jednání měl dopouštět ve zkušební době dřívějšího odsouzení. Za tohoto stavu je možno se ztotožnit s rozhodnutím vrchního soudu o vazebních důvodech i o nepřijetí peněžité záruky a na jeho odůvodnění lze v podrobnostech plně odkázat. Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Pro úplnost lze pouze dodat, že výrok napadeného usnesení o ponechání obviněného ve vazbě podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu je nadbytečný, protože důvodnost vazby obviněného byla v potřebném rozsahu zjištěna a rozhodnuta postupem podle §72 odst. 3 tr. řádu.
Ze všech uvedených důvodů se stížnost obviněného nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než o ní rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera