ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1965.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1965/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. S., proti žalovanému H. B. C. spol. s r.o., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 8 C 105/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001 č.j. 62 Co 287/2001-75, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které jí dal žalovaný dne 27.3.2000 pro \"hrubé porušení pracovní kázně\", je neplatné, a aby jí žalovaný zaplatil na náhradě mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru 108.000,- Kč s 10% úrokem z částky 18.000,- Kč od 16.5. do 15.6.2000, z částky 36.000,- Kč od 16.6. do 15.7.2000, z částky 54.000,- Kč od 16.7. do 15.8.2000, z částky 72.000,- Kč od 16.8. do 15.9.2000, z částky 90.000,- Kč od 16.9. do 15.10.2000 a z částky 108.000,- Kč od 16.10.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se vytýkaného porušení pracovní kázně nedopustila.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 19.10.2000 č.j. 8 C 105/20000-16 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.650,- Kč \"na účet\" advokáta. Na základě výsledků dokazování dovodil, že žalobkyně neporušila pracovní kázeň a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.3.2000 je proto neplatným právním úkonem.
Podáním ze dne 3.1.2001, které došlo soudu prvního stupně dne 4.1.2001, podal žalovaný proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Návrh na prominutí zmeškání lhůty odůvodnil tím, že ve dnech 8.11. a 9.11.2000, kdy byla jeho zástupci advokátu doručována zásilka se stejnopisem rozsudku soudu prvního stupně, byl jeho zástupce na služební cestě v O. a nemohl tedy zásilku určenou do jeho vlastních rukou převzít. Vzhledem k tomu, že doručovatel nezanechal \"v poštovní schránce obvyklé oznámení o uložení zásilky\", nedozvěděl se zástupce žalovaného ani o jejím uložení na poště. Stejnopis rozsudku soudu prvního stupně si vyzvedl zástupce žalovaného u soudu až dne 13.12.2000, pro zdravotní indispozici nemohl v době od 15.12. do 22.12.2000 se žalovaným \"ve věci účinně jednat\" a po odpadnutí překážky podává odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 20.3.2001 č.j. 8 C 105/2000-38 návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k odvolání \"proti rozsudku č.j. 8 C 105/2000-16\" zamítl. Dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného, podle kterého rozsudek soudu prvního stupně nebyl jeho zástupci řádně doručen, nebylo prokázáno, neboť bylo zjištěno, že \"zásilka byla doručována řádně, a to tak, že dne 8.11.2000 byla JUDr. S. zanechána výzva a dne 9.11.2000 mu ve schránce bylo zanecháno vyrozumění o uložení zásilky na poště P.\". I když byl zástupce žalovaného v těchto dnech na služební cestě, nic mu nebránilo \"zásilku si v úložní době vyzvednout\". Předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty, uvedené v ustanovení §58 o.s.ř., tedy nebyly splněny.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.8.2001 č.j. 62 Co 287/2001-75 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že zástupce žalovaného byl ve dnech 8.11. a 9.11.2000 na služební cestě (což \"dostatečně doložil\"), a proto mu nemohl být rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen \"náhradním způsobem\". Rozsudek soudu prvního stupně však byl zástupci žalovaného doručen dne 13.12.2000, kdy si ho vyzvedl u soudu prvního stupně, a \"zákonná patnáctidenní lhůta\" k podání odvolání uplynula dnem 28.12.2000. V tomto \"časovém úseku\" žalovaný neprokázal \"žádný zásadní omluvitelný důvod\", pro který by mu bylo možné ve smyslu ustanovení §58 o.s.ř. prominout zmeškání lhůty k podání odvolání.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že dne 13.12.2000 mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen se současným vyznačením právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Tuto \"skutečnost\" je třeba hodnotit jako nesprávné poučení soudu o tom, že odvolání není přípustné, a proto mohl podat podle ustanovení §204 odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 odvolání do tří měsíců od doručení rozsudku. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, které podal u soudu dne 4.1.2001, tedy bylo podáno včas. Žalovaný má za to, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem [§237 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000] , a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty (§58 o.s.ř.). Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny. Ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř. připouští dovolání - při splnění předpokladů v nich uvedených - jen proti takovému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, tedy proti usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v případech, o nichž zákon stanoví, že soud ve věci samé rozhoduje usnesením (srov. například §152 odst.1 větu druhou o.s.ř.). Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu účastníka řízení na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení §58 o.s.ř., není usnesením, kterým by soud rozhodoval ve věci samé. Z hledisek uvedených v ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř. proto proti němu nemůže být dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem [§237 odst.1 písm.f) o.s.ř.] se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod. (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.8.1992 sp.zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevo za řízení (v \"průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu \"průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení hlavy první části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením §100 až §102 o.s.ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v hlavě čtvrté části třetí o.s.ř.; obdobně se řízení o odvolání (hlava první části čtvrté o.s.ř.) člení na \"řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením §211 až 217 o.s.ř., postihující - mimo jiné též přes odkaz v ustanovení §211 o.s.ř. - průběh odvolacího řízení) a na \"rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením §218 až §223 o.s.ř.) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].
V posuzovaném případě dovolatel spatřuje - jak vyplývá z obsahu dovolání - naplnění vady uvedené v ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. v tom, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Vzhledem k tomu, že nezpochybňuje postup soudu v průběhu řízení (zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy), ale jeho rozhodnutí (rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty), nemůže být usnesení odvolacího soudu vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. postiženo.
Dovolatel navíc přehlíží, že odvolací soud rozhodoval (v rámci přezkumu usnesení soudu prvního stupně) o návrhu na prominutí zmeškání lhůty, tedy že v napadeném usnesení posuzoval, zda jsou u žalovaného (jeho zástupce) dány omluvitelné důvody, pro které zmeškal lhůtu k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19.10.2000 č.j. 8 C 105/2000-16. Dovozuje-li žalovaný (jak je zřejmé z obsahu dovolání), že ve skutečnosti podal odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně včas (tedy že lhůtu k podání odvolání nezmeškal), nemohla mít taková okolnost na rozhodnutí soudů o návrhu na prominutí zmeškání žádný vliv, neboť je - jak vyplývá z ustanovení §58 o.s.ř. - pro rozhodování o tomto návrhu bezvýznamná. Závěr o tom, zda žalovaný podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19.10.2000 č.j. 8 C 105/2000-16 včas nebo opožděně, se může projevit jen v rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání a nikoliv při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty.
Protože usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. postiženo, protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z dalších vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání podle ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2002
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu