ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1078.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1078/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Milana Pokorného, CSc., rozhodl o dovolání D. K. a R. K., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.2.2002, sp.zn. 57 Co 124/2002 (v právní věci žalobce Města B., zast. advokátem, proti žalovaným 1/ D. K. a 2/ R. K., zast. advokátem, o vyklizení bytu), vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 19/2000, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. listopadu 2001 pod čj. 14 C 19/2000-100, jímž byla žaloba, aby žalovaní byli uznáni povinnými vyklidit byt č. 22, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v 6. podlaží domu čp. 1823 na ulici K. č. 21 v B., zamítnuta, a jímž byl žalobce uznán povinným zaplatit žalovaným na nákladech právního zastoupení 13.988,- Kč a Okresnímu soudu v Šumperku 120,- Kč na nákladech, zálohovaných státem, podal odvolání žalobce.
Žalobce napadl nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, pokud soud nevycházel z toho, že nájemní vztah mezi účastníky řízení byl uzavřen smlouvami o nájmu na dobu určitou; sjednaná doba podle poslední ze smluv uplynula a žalobce včas do jednoho měsíce podal žalobu o vyklizení. Není ani namístě, jak to učinil soud prvního stupně, odmítnout ochranu práva podle §3 odst. 1 obč. zák. jen proto, že dle čl. VI. Smlouvy vzniklo žalovaným právo na obnovení (další pokračování) nájemního vztahu na tom základě, že si žalovaní plnili své povinnosti.
Odvolací soud, Krajský soud v Ostravě, rozsudkem ze dne 25. února 2002 pod čj. 57 Co 124/2002-115 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným vyklizení bytu č. 22, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v 6. podlaží domu čp. 1823 na ulici K., č. 21 v B. do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Současně uznal odvolací soud žalované povinnými zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení v prvním stupni 8.230,- Kč a v druhém stupni 3.335,50 Kč, vše k rukám advokáta žalobce a dále též zaplatit 120,- Kč na účet Okresního soudu v Šumperku na nákladech zálohovaných státem, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením soudem prvního stupně, protože dle nájemní smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 5.8.1998 došlo k ukončení nájemního vztahu dnem 5.8.1999. K prodloužení nájemního vztahu ze zákona nedošlo proto, že dne 31.8.1999, tedy v třicetidenní lhůtě podle §676 odst. 2 obč. zák. žalobce u soudu podal žalobu o vyklizení. Neshledal též důvodným použití §3 odst. 1 obč. zák., protože by žalovaní získali více práv, nežli jim vyplývalo z původní smlouvy. Odvolací soud uvažoval pouze o možnosti stanovit delší lhůtu k vyklizení s odkazem na cit. ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., neshledal k tomu však důvody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní, kteří uplatňovali jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci a také procesní vadu, která měla spočívat v tom, že odvolací soud odlišně hodnotil důkazy provedené před soudem prvního stupně, aniž opakoval nebo doplnil dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobami k tomu oprávněnými zastoupenými advokátem (§241 odst. 1, 2 o.s.ř.), je přípustné (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a opírá se o přípustný dovolací důvod (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolání však není důvodné.
Pro posouzení věci je rozhodné, zda nájemní smlouva mezi účastníky uzavřená je platná, zda doba, na kterou byl nájem sjednán uplynula a zda žalobce, když žalovaní po uplynutí doby byt nevyklidili a pronajímateli neodevzdali, včas podal žalobu na vyklizení u soudu. Všechny tyto podmínky byly splněny, nájemní vztah mezi účastníky podle smlouvy, uzavřené dne 5.8.1998 skončil uplynutím doby dne 5.8.1999, žalobu na vyklizení podal žalobce včas dne 31.8.1999. O platnosti nájemní smlouvy není důvod pochybovat, úprava podle ní sjednaná má také plné právo na přednost při porovnání s tím, co, jak bylo žalovanými tvrzeno, bylo sjednáváno pouze ústně v době před účinností zákona č. 267/1994 Sb., jímž byla obligatorně zavedena písemná forma pro nájemní smlouvy k bytům. Pokud jde o ujednání pod bodem VI. Smlouvy, že „… Pokud bude nájemce řádně dodržovat podmínky uvedené ve smlouvě o nájmu bytu, bude tato smlouva opět prodloužena na dobu určitou.“, nezakládá tento dovětek, který ostatně výslovně nějakou povinnost nestanoví, automatické prodloužení (nebo obnovení) nájemního vztahu. Z uvedených skutečností plyne jednoznačný závěr, že po 5.8.1999 nenáležel žalovaným k užívání bytu žádný platný právní důvod.
Není důvodná námitka dovolatelů, že v řízení před odvolacím soudem došlo k vadám, z nichž je třeba vyvodit důsledky. Odvolací soud sice doplnil dokazování xerokopiemi listin, připojených u spisu pod čl. 111 a čl. 112 (poštovní dodejka zásilky pro žalovanou 1/ a úřední záznam policejního doručovatele o neúspěšném pokusu o doručení zásilky žalované 2/), ale tyto důkazy nevedly k podstatným změnám ve zjištění skutkového stavu ani v jeho hodnocení odvolacím soudem.
Důvodem změny rozsudku byl výlučně odlišný právní názor odvolacího soudu na právní hodnocení základu žaloby na vyklizení odlišující se od právního názoru soudu prvního stupně v tom, jak to přesvědčivě a úplně vyložil odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. Na toto odůvodnění dovolací soud poukazuje, a to v souvislosti s tím, co už bylo vyloženo ke skutečnostem, rozhodným pro posouzení věci.
Dovolací soud proto došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k ustanovení §224 odst. 1 o.s.ř., které podle §243b odst. 5 o.s.ř. platí pro řízení před dovolacím soudem obdobně, rozhodl dovolací soud i o nákladech řízení. Žalovaní neměli v řízení o dovolání úspěch, žalobci vznikly náklady za jeden hlavní úkon – vyjádření k dovolání žalovaných. Dovolací soud však použil ustanovení §150 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Důvod hodný zvláštního zřetele, pro který dovolací soud výjimečně náhradu nákladů nepřiznal spatřoval v tom, že v průběhu celého řízení obě sporné strany, nikoliv jen žalovaní uváděli skutečnosti a předkládali důkazy i k okolnostem, pro rozhodnutí o věci nepodstatným, např. k tomu, zda žalovaní si plnil své povinnosti nájemců anebo nikoliv, zda byt užívají apod.; to vše nepřispělo k přehlednosti řízení a k jeho rychlosti a muselo se též projevit na rozhodování žalovaných v tom směru, zda proti rozhodnutí odvolacího soudu podají opravný prostředek.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu