ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1094.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1094/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 10.1.2002 sp.zn. 1 Co 277/2001, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 93/2001 (žalobce M. B. proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti ČR, Praha 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti ), takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Řízení o žalobě žalobce o ochranu osobnosti, podané u soudu dne 31.8.2001, bylo usnesením Městského soudu v Praze z 27. 9. 2001, č. j. 32 C 93/2001 – 10, zastaveno a bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tak postupoval s poukazem na neodstranitelnou podmínku řízení spočívající v nedostatku právní subjektivity na straně žalovaného.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením z 10. 2. 2002, sp.zn. 1 Co 277/2001, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Postup soudu prvního stupně shledal v souladu s ustanovením §104 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb ( dále jen o. s. ř. ), neboť žalobcem označený žalovaný subjekt je po 1.1.2001 organizační složkou státu, která není právnickou osobou a nemá proto způsobilost být účastníkem řízení ( viz §3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a ustanovení §19 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 15. 2. 2002. Soudu prvního stupně došlo dne 27. 3. 2002 podání žalobce adresované Nejvyššímu soudu ČR, označené jako odvolání proti usnesení odvolacího soudu. V něm žalobce mimo jiné navrhl zrušit usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně s tím, že žalobu upřesní podle zákona č. 219/2000 Sb., pokud jde o žalovaný subjekt.
Soud prvního stupně usnesením ze 30. 4. 2002, č. j. 32 C 93/2001-36, vyzval žalobce ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., aby sdělil, zda jeho podání směřující proti usnesení odvolacího soudu je dovoláním. Pro případ, že jde o dovolání, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby do patnácti dnů ode dne doručení usnesení předložil plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Zároveň žalobce poučil o zastavení dovolacího řízení v případě neuposlechnutí výzvy.
V podání ze dne 29.5.2002, jímž žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně, uvedl, že trvá na svém podání ( i nadále označovaném jako odvolání ) proti usnesení odvolacího soudu a jeho předložení Nejvyššímu soudu v Brně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil podání žalobce podle jeho obsahu jako dovolání ( viz ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. ), které bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání shledal přípustným podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud dále přihlédl k ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., podle něhož dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, a jeho dovolání musí být sepsáno advokátem. Jde o zvláštní podmínku dovolacího řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nejde-li o výjimku z povinného zastoupení, uvedenou v ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., je nedostatek zastoupení nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení tento nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, je nutno dovolací řízení zastavit.
Protože v daném případě nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ačkoliv sám právnické vzdělání nemá, jeho dovolání nebylo sepsáno advokátem a dovolatel přes výzvu a poučení ze strany soudu neodstranil v poskytnuté lhůtě nedostatek tohoto zastoupení, který brání pokračovat v dovolacím řízení, nezbylo dovolacímu soudu než dovolací řízení zastavit za použití ustanovení §243c odst. 1 a §104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a žalovaný podle obsahu spisu žádné náklady nevynaložil ( ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věta první, a §151 odst. 1 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r. předseda senátu