ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1652.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1652/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaného J. J. ml., práv. nástupce J. J. st., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 1990, sp. zn. 21 Co 323/90 (v právní věci žalobce J. J. st., proti žalovanému J. J. ml., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 11 C 388/89) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. října 1990, č.j. 21 Co 323/90-28 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. ledna 1990, č.j. 11 C 388/89-10, kterým byl žalovaný zavázán vyklidit a vyklizený žalobci předat byt specifikovaný ve výroku tohoto rozhodnutí, a to do 15ti dnů poté, co mu bude přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Žalovaný se ve sporném bytě chová způsobem nerespektujícím skutečnost, že jediným uživatelem bytu je žalobce, který je invalidní a jemuž věci, skladované žalovaným v bytě ztěžují jeho obývání. Žalobce tedy odvolal svůj souhlas s bydlením žalovaného důvodně, už proto, že vzhledem k postoji žalovaného nelze jeho bydlení v žalobcově bytě hodnotit jinak, než jako zneužívání bydlení na základě rodinného vztahu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, z důvodu „nesprávného právního názoru soudců obou stupňů, dále podujatosti, nadržování protistraně, zneužívání pravomoci veřejného činitele a poškozování cizích práv, jakož i šíření pomluv a nepravd“. Toto dovolání bylo doplněno a zdůvodněno podáním doručeným nalézacímu soudu dne 22. 6. 1999. Dovolatel vytýká zásadní pochybení spočívající v tom, že Obvodní soud pro Prahu 5 na základě vyhlášeného rozsudku vyhotovil pod stejným číslem jednacím a ze stejného data dva rozsudky, které mají sice stejný výrok, ale liší se v odůvodnění. Sporný byt je ve výroku chybně označen jako 1+1, ačkoliv se jedná o 2+1. V průběhu jednání před soudem prvního stupně docházelo k nepřesné protokolaci, předsedkyně protokolovala jen věci příznivé pro žalobce. Nalézací soud rovněž nevyhověl jeho důkazním návrhům. Závažným porušením procesních předpisů bylo i dodatečné doplňování, dopisování a opravování protokolu o odvolacím jednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákonů č. 36/1967 Sb., č. 158/1969 Sb., č. 49/1973 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 133/1982 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 328/1991 Sb., č. 519/1991 Sb., č. 263/1992 Sb., a č. 24/1993 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.). Dříve, než bylo přistoupeno k věcnému projednání, bylo ovšem třeba zaujmout stanovisko k tomu, zda je toto dovolání vůbec přípustné.
Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je především přípustné tehdy, jestliže je rozhodnutí odvolacího soudu postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. Přípustnost však není dána již tím, že dovolatel existenci některé z uvedených vad tvrdí, ale pouze tehdy, jestliže se skutečnost, v důsledku které vada vznikla a projevila se v rozhodnutí odvolacího soudu, prokazatelně stala. V projednávané věci námitky dovolatele směřovaly především k naplnění podmínek ustanovení §237 písm. g/ o.s.ř., podle kterého je dovolání přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Jak ovšem vyplývá z vyjádření k námitce podjatosti soudkyně nalézacího soudu (č.l. 99) i z obdobných vyjádření soudců odvolacího soudu (č.l. 98), výše uvedenému názoru dovolatele nelze přiznat důvodnost, když ani z dalších ve spise uložených dokumentů nelze dovodit rozpor s citovaným ustanovením. Pokud jde o protokol z jednání odvolacího soudu, provedené opravy jsou pouhými korekcemi gramatických nepřesností a jejich existence nemá žádný dopad do obsahu nebo vyznění při jednání provedeného zápisu. Stejně tak specifikace předmětu řízení nebudí žádnou pochybnost, a jak vyplývá z připojených spisů, i v ostatních soudních řízeních ohledně sporného bytu byl tento vždy veden jako byt o velikosti 1+1.
V případě, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad subsumovatelných pod ustanovení §237 o.s.ř., zbývá posoudit přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu v tehdy platném znění.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §238 odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže odvolací soud a) vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, b) potvrdil rozsudek, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, protože soud prvního stupně byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V souzené věci odvolací soud svým prvním rozhodnutím ve věci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil, že je dovolání přípustné pro zásadní právní významnost rozhodnutí. S ohledem na tuto skutečnost je tedy nutno uzavřít, že na podané dovolání nelze vztáhnout žádnou z podmínek přípustnosti uvažovanou zákonodárcem, a dovolacímu soudu tak nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č ka , CSc., v.r.
předseda senátu