ECLI:CZ:NS:2002:28.ND.259.2002.1
sp. zn. 28 Nd 259/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce P. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované T. A., a.s., zastoupené předsedou představenstva, o zaplacení částky 705.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 144/2002, o návrhu žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 OSŘ, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 144/2002 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Odůvodnění:
Městským soudem v Praze je pod sp. zn. 47 Cm 144/2002 vedeno řízení o zaplacení částky 705.750,- Kč s příslušenstvím mezi žalobcem P. M. a žalovanou T. A., a.s. (dříve Z., a.s.).
Dne 11.11.2002 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Městským soudem v Praze, spolu se spisem 47 Cm 144/2002, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě.
Návrh na vhodnost delegace odůvodnil žalobce tím, žalovaná má ředitelství v Opavě, stejně jako faktickou pobočku, se kterou jednal, a i z hlediska ekonomie procesu proto vhodnější k projednání považuje Krajský soud v Ostravě.
Žalovaná s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí a poukazuje na to, že společnost má sídlo v Praze a nemá pobočku ani ředitelství v Opavě.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 OSŘ), návrh projednal a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 OSŘ může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Z obsahu spisu je zřejmé, že už ke dni podání návrhu, tj. 2.9.2002, měla žalovaná sídlo v P. 3, (zapsáno 6.6.2002). Pokud již žalovaná společnost podle svého tvrzení nemá pobočku ani ředitelství v Opavě (jako tomu patrně bylo v době vzniku předmětu sporu) neshledal dovolací soud důvodu pro přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 OSŘ neshledal a návrhu soudu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. prosince 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu