Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2002, sp. zn. 29 Cdo 1236/2000 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.1236.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.1236.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1236/2000-103 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. T. – E., podnikatele, zast. advokátem, proti žalovanému J. N., zast. advokátem, o zaplacení 80.000,- Kč s přísl., k dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 1999, čj. 23 Co 462/99 – 81, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 1999, čj. 23 Co 462/99-81 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 1999, čj. 23 Co 462/99-81 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 7. 1999, čj. 6 C 93/97-61 tak, že žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 80.000,- Kč s přísl., zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že smlouvu o dílo ze dne 8. 4. 1992 uzavřely dva nonsubjekty, což vyplývá z porovnání údajů v obchodním rejstříku s údaji uvedenými na smlouvě ze dne 8. 4. 1992. Vzhledem k tomu se žalobce nemůže domáhat na žalovaném plnění na základě uvedené smlouvy, neboť ta je absolutně neplatná, protože na obou stranách smlouvy vystupovaly subjekty, které neměly podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu). Odvolací soud se proto neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který věc posuzoval jako plnění ze smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku, ale vzhledem k neplatnosti smlouvy o dílo mohl žalobce požadovat pouze vydání bezdůvodného obohacení podle §451 a násl. obč. zákoníku. V žalobě uplatněný požadavek na zaplacení 80.000,- Kč žalobce založil na tvrzení, že jde o nedoplatek sjednané ceny díla, která činila 370.000,- Kč a na kterou žalovaný zaplatil 290.000,- Kč. Odvolací soud dále uvedl, že žalobce přesně nespecifikoval, co přesně částka 80.000,- Kč je a taktéž označení dodávky na faktuře č. 200933 je zcela neurčité a neobsahuje konkrétní údaj o provedených pracích, proto nelze zjistit výši bezdůvodného obohacení. Žalobce v řízení to výši ničím neprokázal, nenavrhl žádné důkazy k jejímu zjištění a v důsledku toho neunesl důkazní břemeno ke svým tvrzením a proto nemohl být úspěšný. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno výše. Dovoláním ze dne 25. 2. 2000 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jeno. s. ř.“). V dovolání žalobce dále uvedl, že není správný závěr odvolacího soudu, že smlouvu o dílo ze dne 8. 4. 1992 uzavřely dva neexistující subjekty a proto je smlouva neplatná a dále, že není možné event. žádat plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce dne 8. 4. 1992 existoval, byl zapsán v obchodním rejstříku jako fyzická osoba s označením J. T., a to až do 21. 6. 1994. Ve smlouvě ze dne 8. 4. 1992 potom sám sebe označil za zhotovitele jako „E. B., zastoupený p. J. T., majitelem firmy“, což je uvedeno v záhlaví na první straně smlouvy, a dále na poslední straně č. l. 3 dole jako „T. J.“, což také tak podepsal. Je tedy zřejmé, že smlouvu ze dne 8. 4. 1992 na straně zhotovitele uzavřela osoba, která se sice ne zcela správně označila (v souladu s obchodním zákoníkem, který platil v té době necelé 4 měsíce), nicméně existující. Bylo a je zřejmé, kdo smlouvu uzavíral na straně zhotovitele. Velmi dobře to věděl i žalovaný, jak vyplývá z korespondence a také z toho, že část ceny podle smlouvy ze dne 8. 4. 1992 zaplatil, zde jde jenom o nedoplatek ceny. Pokud jde o objednatele, i zde bylo jasné, že existuje a kdo smlouvu uzavírá. Sám sebe dne 8. 4. 1992 označil jako „firmu H., zastoupenou p. Dipl. Ing. J. N., majitelem firmy“ a na konci smlouvy na č. l. 3 za objednatele sebe také podepsal. Faktem ale je, že v té době již nebyl zapsán (od 24. 1. 1992) v obchodním rejstříku, jako fyzická osoba, ale nemusel být zapsán. Podle živn. rejstříku existoval. I zde tedy bylo zřejmé, kdo smlouvu uzavírá, i když se objednatel označil jinak, než podle obchodního zákoníku měl. Z uvedeného je zřejmé, že oba subjekty existovaly, byť byly ve smlouvě nesprávně označeny a je zřejmé, kdo spornou smlouvu uzavíral; proto soud neměl žalobu z tohoto důvodu zamítat. Dále žalobce v dovolání uvedl, že faktura č. 200933 je natolik určitá, že je z ní patrno, že částka 80.000,- Kč je za montážní práce. Není správné tvrzení, že žalobce neví, jaké práce montéři dělali a proto nelze určit jaké, popř. v jakém rozsahu vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud se možností bezdůvodného obohacení při zjištění neplatnosti smlouvy nezabýval. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V podání ze dne 22. 3. 2000 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření žalovaný zejména uvedl, že sporná smlouva z 8. 4. 1992 po právu nevznikla, resp. byla neplatná, neboť byla uzavřena právně neexistujícími subjekty. K námitce žalobce, že se odvolací soud nezabýval možností bezdůvodného obohacení při zjištění neplatnosti smlouvy, žalovaný uvedl, že jde o námitku účelovou. Na straně dovolatele došlo ke zničení montážního deníku, vystavená faktura č. 200933 je vyjma vyfakturované částky neurčitá, neboť z ní není zřejmé, z jakého důvodu byla na žalovaného vystavena. Dovolateli se nepodařilo prokázat údaje o pracích, které měli jeho zaměstnanci provést a odvolací soud proto nemohl návrhu na vydání bezdůvodného obohacení pro neunesení důkazního břemena vyhovět. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši celkem 2.825,- Kč. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce ze dne 25. 2. 2000 podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, a to s ohledem na bod 17., hlavu I., část dvanáctou zák. č. 30/2000 Sb. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno. Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Z dovolání především vyplývá, že uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení otázky platnosti smlouvy o dílo ze dne 8. 4. 1992, a to z důvodu, že ji uzavřely neexistující subjekty. Ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení, která nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel uzavřeli dne 8. 4. 1992 smlouvu o dílo z. č. 50 – 49/92, a to podle ust. §536 – 565 obch. zákoníku. Ve smlouvě je zhotovitel (žalobce) označen jako „E. B., zastoupený p. J. T., majitelem firmy“ a objednatel (žalovaný) je označen jako Firma H., zastoupený p. Dipl. Ing. J. N., majitelem firmy“. Smlouva byla podepsána za zhotovitele J. T. a za objednatele J. N. Z výpisu obchodního rejstříku z 11. 4. 1994 vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A, číslo vložky 5005 vyplývá, že J. N. (žalovaný), podnikal jako podnikatel – fyzická osoba do 24. 1. 1992 pod obchodním jménem H. M., poté požádal o výmaz z obchodního rejstříku a podnikal jako J. N., přičemž používal i nadále označení H. M., o čemž svědčí např. jeho sdělení soudu z 24. 8. 1996 (č. l. 10). Žalobce – J. T. – podle výpisu z obchodního rejstříku ze dne 20. 4. 1999 vedeného Krajským obchodním soudem v Brně, oddíl A, vložka 1994 podnikal do 18. 9. 1991 pod obchodním jménem „J. T. – výroba a prodej vín B., E.“, od 18. 9. 1991 do 29. 11. 1993 pod obchodním jménem „J. T.“ a poté od 29. 11. 1993 do 21. 7. 1994 pod obchodním jménem „J. T. – E.“. Předmětem podnikání žalobce byly mimo jiné i externí opravy, rekonstrukce, montáže a výroba energetických zařízení. Dovolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že označení stran smlouvy o dílo je nepřesné. I přes tyto nepřesnosti v označení lze s ohledem na ostatní text smlouvy identifikovat osoby, které smlouvu o dílo uzavřely, tj. J. T. na straně jedné a J. N. na straně druhé. Vzhledem k tomuto závěru nelze pokládat předmětnou smlouvu o dílo za neplatnou proto, že byla uzavřena neexistujícími subjekty (tzn. nonsubjekty), k čemuž nesprávně dospěl odvolací soud ve svém rozsudku. Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit, neboť odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl tak, že výše uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. ledna 2002 JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2002
Spisová značka:29 Cdo 1236/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.CDO.1236.2000.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§241 odst. 3 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18