ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.221.2001.1
sp. zn. 29 Odo 221/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. D., jako správce konkursní podstaty úpadce J., spol. s r. o., , proti žalovanému S., s. a o. společnost s ručením omezeným, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 165/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 19. 12. 2000, č. j. 15 Co 735/2000-196, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 19. 12. 2000, č. j. 15 Co 735/2000-196 ve výroku I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 6. 2000, č. j. 3 C 165/98 – 167 v části, kterým tento soud rozhodl o určení vlastnictví a o náhradě nákladů státu. Odvolací soud dále ve výroku II. změnil rozsudek soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a ve výroku IV. dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Jak uvedl krajský soud v odůvodnění svého rozsudku, žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu v T. na listu vlastnictví č. … pro obec a kat. území V. jako objekt bydlení čp. 1 ve S. A. se stavební parcelou č. 55/1, objekt bydlení čp. 16 ve S. A. se stavební parcelou č. 90, pozemky parcelní č. 55/2, 56/2, 92.
Odvolací soud se zabýval zejména platností kupní smlouvy ze dne 14. 7. 1998, kterou byly výše uvedené nemovitosti prodány žalovanému, a dospěl k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§39 obč. zák.).
V daném případě bylo nepochybně zájmem žalobce uzavřít smlouvu, kterou by získal finanční prostředky na úhradu pohledávek svých věřitelů. Ujednání v kupní smlouvě, že část ceny bude započtena pouze vůči pohledávce žalovaného (resp. že ze zbytku kupní ceny budou uspokojeny pohledávky … spořitelny, a.s.), vede podle Krajského soudu ke zvýhodňování části věřitelů na úkor ostatních. K tomu přistupuje skutečnost, že na obou stranách smlouvy vystupoval jako jednatel obou společností J. (byť k uzavření smlouvy za žalovaného udělil plnou moc), který o uvedených okolnostech musel vědět.
Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu, který považoval kupní smlouvu za absolutně neplatnou, je správný a proto jej potvrdil.
Včas podaným dovoláním napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I., II. a IV. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Kromě toho uplatňuje „z procesní opatrnosti“ jako další důvod přípustnosti důvod dle ust. §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. [správně §238 odst. 1 písm. b/ o. s . ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000].
Žalovaný ve svém dovolání zejména uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Řízení je také postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle dovolatele text kupní smlouvy pouze deklaruje, že se uzavře zvláštní dohoda o započtení vzájemných pohledávek mezi žalobcem a žalovaným, aniž by bylo specifikováno, jaké konkrétní pohledávky budou započítávány. Pokud jde o vztah k … spořitelně, a.s., z kupní smlouvy nevyplývá, že by mělo dojít k započtení vůči …spořitelně, a.s.
Důvody neplatnosti konstatované odvolacím soudem se proto týkají nikoliv kupní smlouvy, nýbrž právních úkonů (i ve vztahu ke třetím osobám), které na kupní smlouvu a z ní platně vzniklý smluvní vztah navazují.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolatel současně navrhnul, aby dovolací soud podle §243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
Žalobce se k dovolání žalovaného – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo odvolání též sepsáno.
Dovolání není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon – v §237, §238 a §239 o. s. ř. – připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustnost dovolání v daném případě nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Dovolání je podle citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jestliže soud prvního stupně v rozsudku, který byl odvolacím soudem potvrzen, rozhodl jinak než ve svém dřívějším (zrušeném) rozsudku proto, že byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byl sice předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 1999, č. j. 3 C 165/98-57 zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 11. 1999, č. j. 15 Co 496/99-75, ovšem proto, že po vydání rozsudku soudu prvního stupně došlo ke změně žalobního návrhu. Za tohoto stavu konstatoval odvolací soud, že pokud sám přijímal skutkové závěry ohledně změněného návrhu a rozhodoval o něm, bylo by účastníkům odňato právo domáhat se přezkumu skutkových a právních závěrů soudu a takové rozhodnutí by bylo ve svém důsledků rozhodnutím vydaným v jediném stupni. Z těchto důvodu byl rozsudek soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. c/ zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zrušující usnesení odvolacího soudu tedy neobsahovalo žádný právní názor odvolacího soudu, kterým by byl soud prvního stupně vázán ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm.b/ o. s. ř. nelze proto proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovodit.
Dovolání není přípustné ani podle §239 o. s. ř., neboť odvolací soud přípustnost dovolání výrokem potvrzujícího rozsudku nevyslovil (§239 odst. 1 o. s. ř.) a žalovaný návrh na vyslovení této přípustnosti před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nepodal (§239 odst. 2 o. s. ř.). Jak totiž vyplývá ze spisu, návrh na vyslovení přípustnosti dovolání žalovaný neučinil ani ve svém odvolání na č. l. 183, ani u odvolacího jednání dne 12. 12. 2000. Pokud žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce nenavrhl, aby pro případ potvrzení rozsudku odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání, je tím možnost aplikace ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. vyloučena.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (tento výrok rozsudku má ve smyslu ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení) pak není dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Za této situace by dovolání žalovaného mohlo být přípustné jen tehdy, kdyby rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., tj. tzv. zmatečností řízení. Taková vada však nebyla zjištěna a žalovaný ani netvrdí, že by jí byl rozsudek odvolacího soudu postižen.
Dovolací soud proto - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O návrhu na odložení vykonatelnosti podle §243 o. s. ř. dovolací soud nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu