ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.358.2002.1
sp. zn. 29 Odo 358/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně C. spol. s r. o., proti žalované Č. n. t. s., spol. s r. o., o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 14/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2001, č. j. 3 Cmo 85/2001-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2000, č. j. 2 Cm 14/2000-32, uložil žalované zdržet se ve výroku označených tvrzení (bod I. výroku), přiznal žalobkyni právo uveřejnit rozsudek v plném znění v označených denících (bod II. výroku) a zamítl žalobu ohledně požadavku uložit žalované, aby kopii rozsudku jako přílohu jím podepsaného dopisu z 16. listopadu 1999 zaslala ve výroku uvedené společnosti s ručením omezeným a aby zaplatila žalobkyni 100.000,- Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 2001, č. j. 3 Cmo 85/2001-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném bodu II. výroku tak, že právo uveřejnit rozsudek na náklady žalované se žalobkyni nepřiznává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (podáním datovaným 4. ledna 2002 a podaným na poštu k přepravě dne 7. ledna 2002) dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, což se výslovně podává i z odůvodnění rozsudku.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků 7. listopadu 2001 (srov. doručenky u č.l. 59) a téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 7. prosinec 2001 (pátek). Dovolání podané k poštovní přepravě až 7. ledna 2002 je tudíž zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí. Náklady žalované sestávají z odměny za její zastupování advokátem v dovolacím řízení, vypočtené – v souladu s bodem 10., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. (dále též jen „vyhláška”).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. V intencích §8 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny ve věci nepeněžitého plnění z titulu ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání 6.200,- Kč. Jelikož Nejvyšší soud dovolání odmítl, tvoří sazbu odměny v dovolacím řízení 50% sazby stanovené v posledně cit. ustanovení (srov. §14 odst. 1 vyhlášky), to jest částka 3.100,- Kč. Z ustanovení §18 odst. 1 věty první vyhlášky se dále podává, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby (zde vyjádření k dovolání), soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 250,- Kč. Sazba odměny se tudíž v této věci snižuje na konečných 1.550,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež přísluší zástupci žalované dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy soud přiznal žalované k tíži dovolatelky celkem 1.625,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. července 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu