Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2002, sp. zn. 29 Odo 403/2001 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.403.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Doručení odvolání v konkursním řízení. Důvody zmatečnosti.

ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.403.2001.1
sp. zn. 29 Odo 403/2001-86 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice I.B. C. akciové společnosti, o návrhu věřitelky C. B., a. s., v likvidaci, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 K 31/98, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2001, č. j. 2 Ko 187/2000 - 66, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský obchodní soud v Brně usnesením ze dne 24. července 2000, č. j. 37 K 31/9828, zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, uzavíraje, že věřitelka, která návrh podala (C. B., a.s., v likvidaci), nedoložila, že má za dlužnicí splatnou pohledávku. K odvolání věřitelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. dubna 2001, č. j. 2 Ko 187/2000 - 66, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, když nelze zjistit, na základě jakých úvah tento soud dospěl k závěru, že věřitelka (i přes předloženou fotokopii výpisu z účtu č. 041101 -1810359001 ze dne 1. července 1993) nedoložila poskytnutí úvěru dlužnici (ve výši 5,000.000,- Kč). Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a f/ občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.”), s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/), že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/) a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Vadu řízení dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že v řízení před odvolacím soudem nebyla řádně zastoupena. Dále tvrdí, že možnost jednat před soudem ji byla odňata tím, že nebyla informována o věřitelkou podaném odvolání. V dovolání pak dovolatelka podrobně vysvětluje, v čem spočívají dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o. s. ř. a závěrem požaduje především zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - rovněž projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů. Dovolání není v dané věci přípustné. Dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím. Napadené rozhodnutí pak nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení odvolacího soudu není potvrzujícím rozhodnutím. Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu rovněž nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je řízení postiženo vadami tvrzenými dovolatelkou. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné i tehdy, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Vadou podle cit. ustanovení je řízení postiženo, jen je-li zde osoba způsobilá být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), která však nemůže před soudem jako účastník samostatně jednat (§20 o. s. ř.). O takový případ v dané věci zjevně nejde a nic takového dovolatelkou ani nebylo tvrzeno. Ustanovení §19a občanského zákoníku (dále též jenobč. zák.”) stanoví, že způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2). Dlužnice jako právnická osoba má procesní způsobilost v plném rozsahu, neboť žádný zákon v tom směru její způsobilost samostatně jednat neomezuje. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tudíž dovolání není přípustné. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dle ustanovení §210 odst. 1 o. s. ř., nejde-li o případ uvedený v §209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 27. srpna 1998, sp. zn. 20 Cdo 1569/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 21, ročník 1998, pod číslem 156, od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v předmětném případě, ustanovení §210 ani jiné ustanovení občanského soudního řádu v rozhodném znění (či ustanovení jiného předpisu) soudu neukládá doručovat ostatním účastníkům řízení stejnopisy odvolání směřujícího proti usnesení. Jestliže tedy soud prvního stupně ani soud odvolací stejnopis odvolání věřitelky proti usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu dlužnici nedoručil, nešlo o nesprávný postup ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se zákonem, byla účastníku odňata možnost jednat před soudem). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. ledna 2002 JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Doručení odvolání v konkursním řízení. Důvody zmatečnosti.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2002
Spisová značka:29 Odo 403/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.403.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§210 předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18