Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2002, sp. zn. 29 Odo 46/2001 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.46.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.46.2001.1
sp. zn. 29 Odo 46/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce J. K., proti žalovaným 1) C. – C. B., spol s r. o., a 2) T., a. s., nyní P. M. ČR, a. s., o určení existence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze nyní pod sp. zn. 53 Cm 232/2001, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, čj. 4 Cmo 205/2000 - 49, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2000, čj. 4 Cmo 205/2000 - 49 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, čj. 50 Cm 1/2000 - 26, jímž tento soud zamítl návrh žalobce, aby mu byl ustanoven advokát podle §30 o. s. ř. V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a toto rozhodnutí bylo potvrzeno Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 27. 3. 2000, čj. 4 Cmo 52/2000 - 18. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. S ohledem na to, že v tomto případě není dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a žalobce požaduje ustanovení advokáta pro dovolací řízení, není podle odvolacího soudu požadavek na ustanovení advokáta důvodný a proto usnesení soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. potvrdil. Dále odvolací soud zamítl návrh na připuštění dovolání proti svému rozhodnutí. Dovoláním ze dne 27. 11. 2000 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně s tím, že dovolání podává podle §239 odst. 2 o. s. ř. V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména rekapituloval průběh řízení v této věci a řízení, v němž byl na žalobce prohlášen konkurs. V závěru dovolání pak shrnul v něm uváděné skutečnosti a uvedl, že - žalobce je v této věci aktivně legitimován, neboť mu nesprávným postupem soudu I. stupně byla odňata možnost se k návrhu navrhovatelů (žalovaných) na prohlášení konkursu vyjádřit, když nebylo v průběhu konkursního řízení nařízeno jednání. Byl tedy porušen čl. 38 odst. 2 Listiny, - žalobce není oprávněn disponovat se svým majetkem, a to ani do výše oprávněného nároku na životní minimum, je tedy v hmotné nouzi a proto má právo na nezbytnou pomoc dle ust. č. 30 odst. 2 Listiny, - odepřením práva s možnými důsledky pro další průběh konkursního řízení, zejména popřít přihlášenou pohledávku, je porušena rovnost účastníků řízení, která je deklarována ustanovením č. 37 odst. 3 Listiny a zároveň §18 odst. 1 o. s. ř., - odepřením ustanovení advokáta pro dovolací řízení je porušen čl. 37 odst. 2 Listiny, a to zejména proto, že zákon takovéto zastoupení vyžaduje, a ti i přesto, že žalobce v této věci dosud zástupce nepotřeboval, - rozhodoval v této věci vyloučený soudce, - toto dovolání je přípustné dle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, - pokud by v tomto řízení nemohlo být meritorně rozhodnuto pouze z důvodu nezaplacení soudního poplatku, mohla by tak být způsobena škoda na majetku v konkursní podstatě neoprávněným uspokojením věřitele (věřitelů). Žalobce s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §239 o. s. ř. a poté zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ odmítnutí dovolání žalobce navrhuje, aby dovolací soud předložil věc Ústavnímu soudu. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jeno. s. ř.“), a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti. Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je v daném případě dovolání přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., jak to žalobce uvedl v dovolání. V posuzovaném případě, jak vyplývá z výše uvedeného, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně, v němž tento soud zamítl návrh žalobce, aby mu byl ustanoven advokát pro dovolací řízení a dále zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z uvedeného je patrné, že ust. §239 odst. 2 o. s. ř. dopadá na ta rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodováno ve věci samé a pouze u těchto rozhodnutí může odvolací soud posuzovat, zda mají po právní stránce zásadní význam a poté event. dospět k závěru, že z tohoto důvodu je dovolání přípustné. Jedná-li se však o tzv. procesní rozhodnutí, nelze na ně ust. §239 odst. 2 o. s. ř. aplikovat. V daném případě je zřejmé, že odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení nerozhodoval ve věci samé, ale potvrzoval procesní rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce (advokáta) účastníku. Dovolání proto není z důvodu, který uváděl dovolatel v dovolání, přípustné. Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání není přípustné ani z důvodů dle §237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., který žalobce uvedl v dovolání, a to že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, neboť takovou vadu řízení odvolací soud neshledal a na podjatost soudců odvolacího soudu ve smyslu §14 a násl. o. s. ř. nelze bez dalšího usuzovat pouze z toho, že dovolatel podal dne 3. 10. 2000 stížnost na průtahy řízení před uvedeným soudem, aniž by dále sdělil konkrétní skutečnosti, pro něž jsou příslušní soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Vzhledem k předmětu řízení, tj. k tomu, že dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, nepokládal dovolací soud za odpovídající, aby řízení zastavil pro nesplnění zvláštní podmínky dovolacího řízení, tj. povinného zastoupení advokátem, ale zabýval se přípustností dovolání tak, jak bylo uvedeno výše. Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1 písm. g), §239 odst. 2 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm c) o. s. ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 30. července 2002 JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2002
Spisová značka:29 Odo 46/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.46.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§238a předpisu č. 99/1963Sb.
§239 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18