ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.478.2001.1
sp. zn. 29 Odo 478/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. d. p. v likvidaci, proti žalovanému J. K., o zaplacení 964.000,- Kč ze směnky s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 4/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2001, č. j. 9 Cmo 202/2001, 9 Cmo 203/2001-158, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2001, č. j. 9 Cmo 202/2001, 9 Cmo 203/2001-158, se ve výroku, jímž bylo zastaveno odvolací řízení, a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. května 2001, č. j. 9 Cmo 202/2001, 9 Cmo 203/2001-158, zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. října 2000, č. j. 50 Cm 4/97-141, jímž soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz č. j. Sm 282/93-6 v jistině do výše 482.000,- Kč, v odměně do částky 1.607,- Kč a v nákladech řízení do částky 20.240,- Kč, a jinak ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.
Soud druhého stupně též potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 12. 2000, č.j. 50 Cm 4/97-150, kterým soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání a dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení zejména uvedl, že žalovaný podal odvolání proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti, a navrhl, aby byl rozsudek v této části zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože žalovaný neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 12. 2000 k tomu, aby své odvolání doplnil. Jelikož tak žalovaný ve lhůtě stanovené usnesením neučinil, nelze v odvolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Odvolací soud proto řízení usnesením zastavil.
Vrchní soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit na úhradu soudního poplatku za odvolání částku 19.780,- Kč a protože neshledal odvolání žalovaného důvodným, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalovaný (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání směřující proti prvnímu výroku rozhodnutí, kterým bylo odvolací řízení zastaveno.
Přípustnost svého dovolání opírá žalovaný o ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. b/, d/ o. s. ř. Řízení je podle něj postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný ve svém dovolání zejména uvedl, že jeho odvolání splňovalo náležitosti uvedené v §42, §205 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř., neboť je v něm srozumitelně a výslovně vymezeno, proti kterému rozhodnutí a v jakém rozsahu se odvolání podává, jakož i čeho se žalovaný v odvolacím řízení domáhá. Z dikce ust. §205 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že povinnou náležitostí odvolání není jeho odůvodnění. Absence důvodů odvolání proto nebylo důvodem pro zastavení řízení dle §43 odst. 2 o. s. ř. a pokud soud druhého stupně odvolací řízení zastavil, založil tím existenci dovolacích důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o. s. ř.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí soudu druhého stupně v napadeném výroku zrušil; současně požádal odvolací soud o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení podle §243 o. s. ř.
Žalobce se k dovolání žalovaného – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud dále posoudil podané dovolání podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a je také důvodné.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.
Ze spisového materiálu (č. l. 148) vyplývá, že žalobce ve svém odvolání uvedl, že je podává „proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze, č.j. 50 Cm 4/97-141 ze dne 24. 10. 2000 a to do druhé části výroku prvního, kterým byl částečně ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz zdejšího soudu č. j. Sm 282/93-6, do výroku druhého o nákladech řízení a do výroku třetího o náhradě znalečného a svědečného“ a že navrhuje „aby v tomto rozsahu byl rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č. j. 50 Cm 4/97-141 ze dne 24. 10. 2000 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
Z takto formulovaného – byť nijak neodůvodněného – odvolání je zřejmé, jaké rozhodnutí a v jakém rozsahu (v označených výrocích) odvolatel napadá, jakož i to, jaký odvolací návrh činí.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zformuloval závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Dle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř. totiž odvolací soud věc projedná v rozsahu, ve kterém se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by však přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
Pokud odvolací soud nepovažoval odvolání žalovaného za projednatelné pro absenci odvolacích důvodů a usnesením odvolací řízení zastavil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §205 odst. 1, §212 a §243b odst. 2 věta první o. s. ř. usnesení soudu druhého stupně v dovoláním napadené části a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalovaného lze věcně přezkoumat, je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. června 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu