ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.410.2002.1
sp. zn. 33 Odo 410/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce B. G., proti žalované J. M., o zaplacení 12 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Ro 1/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2002, č.j. 10 Co 79/2002-8, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. 1. 2002, č.j. 10 Co 79/2002-8, Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce potvrdil usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 1. 2002, č.j. Ro 1/2002-3, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť má za to, že otázka, zda je či není schopen platit soudní poplatky, je otázkou zásadního právního významu. V důvodech dovolání odkazuje výslovně na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení) a namítá, že starobní důchod je jeho jediným příjmem a při zaplacení soudního poplatku by mu již nezbyly peníze na léky, které musí denně užívat. Taková situace by podle něho odporovala i dobrým mravům.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) jenž má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že projednání dovolání brání nedostatek podmínky řízení.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti (§19 věta před středníkem o. s. ř.). Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§107 odst. 1 věta první o. s. ř.). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§107 odst. 5 věta první o. s. ř.).
Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo (srov. §121 o. s. ř.), že dovolatel, B. G. v době po podání dovolání zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Dovolací řízení je vedeno ohledně návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudního poplatku; to je možné účastníkovi řízení přiznat mimo jiné jen za předpokladu, že to odůvodňují jeho poměry (srov. §138 odst. 1 věta první o. s. ř.). Z povahy práva na přiznání osvobození od soudních poplatků vyplývá, že je poskytnuto vždy pouze určitému účastníkovi v souvislosti s jeho majetkovými eventuálně sociálními poměry. Jde tedy o právo vázané pouze na konkrétního účastníka řízení, které na právní nástupce tohoto účastníka nepřechází (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 18 Co 233/99, publikované v Soudní judikatuře pod č. 130/99).
Jelikož povaha projednávané věci neumožňuje v řízení o dovolání žalobce pokračovat, Nejvyšší soud České republiky toto řízení zastavil (§107 odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu