ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.50.2002.1
sp. zn. 33 Odo 50/2002-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce JUDr. B. G., Csc., proti žalovanému K. H., o 18.575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 30 C 130/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 2001, č.j. 10 Co 498/2001-7, takto:
Odůvodnění:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
0 d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 6. 6. 2001, č.j. 30 C 130/2001-4, vyzval žalobce, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení doplnil své podání ze dne 22. 5. 2001 tak, aby vylíčil rozhodující skutečnosti týkající se uplatněného nároku. Dovodil, že podání žalobce nesplňuje řádné náležitosti návrhu na zahájení řízení a poučil jej, že nebude-li řádně opraveno, resp. doplněno, soud je odmítne. Současně byl žalobce poučen o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení.
Odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2001, č. j.10 Co 498/2001-7, jako nepřípustné podle §202 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. odmítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů. Dovolání považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro zásadní právní význam otázky, zda podání žalobce ze dne 25. 5. 2001 „má či nemá všechny náležitosti podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř.“ a namítá v něm, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) jenž má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 18.575,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž odmítal odvolání proti usnesení okresního soudu, jímž byl žalobce podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání (žaloby); již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedena. Usnesení o odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl účastník podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění vadného podání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., jehož se výslovně žalobce dovolával, ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu