ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.389.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 389/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2002 dovolání obviněných 1/ D. B., při zadržení vystupujícího pod jménem A. B., a 2/ osoby vystupující pod jménem S. P., dříve vystupujícího pod jménem S. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 1057/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 3 T 73/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. B. a osoby vystupující pod jménem S. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 73/2000 byli obvinění D. B. a obviněný vystupující pod jménem S. P. (dále jen obviněný S. P. ) uznáni vinnými pod bodem 1. písm. a), b) výroku o rozsudku pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněný D. B. dále pod bodem 3. výroku rozsudku trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to byl obviněný D. B. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetiosmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na neurčito. Obviněný S. P. byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 1057/2001, byla odvolání obviněných D. B. a Sergeje Pjetrenka proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň – město zamítnuta jako nedůvodná podle §256 tr. ř.
Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 1057/2001, ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř. dovolání.
Obviněný D. B. podal dovolání dne 2. 4. 2002 u Okresního soudu Plzeň – město z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že jím napadá výrok, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o vině a trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 73/2000. Dovolatel uvedl, že rozhodnutí o vině pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, pokud jde o naplnění jednotlivých stránek skutkové podstaty trestného činu, pro který byl odsouzen. Soud prvního stupně ani soud odvolací neměl k dispozici žádné důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, neboť podstatná část důkazů se již v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně ukázala jako nepoužitelná, neboť příslušné úkony byly údajně provedeny v rozporu se zákonem. Namítl, že jeho vinu nelze dovozovat pouze na základě svědeckých výpovědí utajených svědků J. a K. Dovolatel uvedl, že v případě výslechu utajených svědků byl porušen zákon, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky a poukázal přitom na článek 8 odst. 1, článek 38 odst. 2 a článek 39 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v celém rozsahu, aby zrušil celé předcházející řízení jako vadné a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň – město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný S. P. své dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Plzeň – město dne 21. 3. 2001, opřel o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a napadl jím výrok o vině i trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 T 73/2000, ve spojení se zamítavým výrokem usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 6 To 1057/2001. Dovolání odůvodnil obsahově shodně jako obviněný D. B. tím, že rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, pokud jde o naplnění objektivní i subjektivní stránky příslušné skutkové podstaty. Namítl, že soudy které ve věci rozhodovaly, neměly k dispozici žádné důkazy, které by prokazovaly jeho vinu. Podstatná část důkazů se ukázala být nepoužitelná již v průběhu hlavního líčení u soudu prvního stupně, neboť příslušné úkony byly podle názoru dovolatele provedeny v rozporu se zákonem. Obviněný také zpochybnil věrohodnost utajených svědků J. a K. Dovolatel poukázal na články 8 odst. 1, článek 37 odst. 2 a článek 39 Listiny základních práv a svobod jako normy nejvyšší právní síly, přičemž příslušná ustanovení této Listiny nelze obcházet nejen normami nižší právní síly, ale už vůbec ne vlastním postupem a subjektivním přístupem orgánů činných v trestním řízení. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 1057/2001, v celém rozsahu, aby zrušil jako vadné celé předcházející řízení a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň – město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce. Podle státního zástupce důvody dovolatelů opírající se o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť argumenty uváděné dovolateli se týkají výlučně hodnocení důkazů při zjištování skutkového stavu, jehož změny se ve skutečnosti obvinění domáhají. Podle názoru nejvyššího státního zástupce se dovolatelé mylně domnívají, že dovolání slouží jako opakované odvolání a nerespektují zákonné vymezení důvodů, pro něž je možno tento mimořádný opravný prostředek podat. Dovolání obviněných byla ve skutečnosti podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř., a proto nelze o dovoláních věcně rozhodovat. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, aby rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami a v zákonné lhůtě podle §265e tr. ř. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je v dovolání třeba mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z dovolání obviněných zjistil, že obviněný D. B. a S. P. dovolání podali z důvodů §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání obou obviněných nepochybně vyplývá, že oba obvinění vytýkají napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemohou být nesprávná skutková zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr.ř. Z formulace zákonného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. vyplývá, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Proto s poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud přitom nemůže skutková zjištění soudu změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených již v předcházejícím řízení. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v §265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných D. B. a S. P., podaná proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 6 To 1057/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť oba obvinění podali dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek