ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.429.2002.2
sp. zn. 5 Tdo 429/2002-1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2002 dovolání, které podal obviněný P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 61/2001, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem 14. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, tedy tím, že „v době od 29. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., v bytě na ulici F. H. neoprávněně přechovával 4 ks 200 g náložek průmyslové trhaviny Danubit 2, 12 ks elektrických průmyslových rozbušek, pistoli v. z. ČZ vzor 52 v. č. J 05345 RLD, pistoli v. z. ČZ vzor 27 v. č. 88086, plynovou pistoli zn. Bereta v. č. 397770 model 343-C.1866 upravenou na palnou zbraň a 7 ks pistolových nábojů“.
Tímto rozhodnutím byl současně obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., které spáchal jednáním popsaným pod body 4., 9. a 10. výroku o vině, a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem 15. výroku o vině. Za všechny zmíněné trestné činy byl obviněný P. V. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky se zařazením k jeho výkonu do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu ve výkonu živnostenské činnosti v oblasti nákupu a prodeje všech věcí na dobu 5 let. Společně a nerozdílně se spoluobviněnými L. K. a P. P. byl obviněný P. V. zavázán k povinnosti nahradit poškozené M. B. škodu ve výši 20 790,- Kč.
Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, napadl obviněný P. V. a státní zástupce odvoláním. Odvolací soud, kterým byl Krajský soud v Ostravě, rozhodl rozsudkem dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, tím způsobem, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 4., 9., 10. a 15., v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozené M. B. a sám v tomto rozsahu rozhodl.
Obviněný P. V. tak byl kromě bodu 14. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl zrušen odvolacím soudem, uznán vinným návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) k §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle §10 odst. 1 písm. b) k §238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem 1. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, tedy tím že „dne 29. 1. 2000 v době od 9.00 hod. do 18.30 hod. ve F. p. R., okr. N. J., na ul. Z. odsouzení L. K. a P. P. pomocí tzv. planžety překonali zámek vstupních dveří bytu M. B. a po vniknutí do bytu odcizili videopřehrávač tov. zn. Samsung nezjištěného v. č., hi-fi věž tov. zn. Grundig nezjištěného v. č. a šperky ze žlutého kovu, přičemž poškozené M. B., způsobili škodu ve výši 22 690,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustili po návodu obžalovaného P. V. ze dne 5. 1. 2000 v 19.14 hod., který odsouzeného L. K. navedl k tomu, aby provedl vloupání do bytu poškozené M. B. a odcizil nalezené věci, přičemž mu sdělil informace o umístění bytu, sousedech a době, kdy se v bytě nebude nikdo zdržovat, a poté převzal odcizené věci“.
Současně byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jednáním popsaným pod bodem 2. výroku o vině uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, tedy tím, že „v blíže nezjištěné době od 20. 10. 1999 do 14. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., a dalších blíže nezjištěných místech převzal od odsouzeného L. K. a P. P. věci pocházející z trestných činů, spáchaných skutky ad 5, 6, 7 rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001 č. j. 1 T 61/2001-1140“.
Za to byl obviněný P. V. odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podle §238 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 5 let. Současně byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu živnostenské činnosti ve věci nákupu a prodeje věcí na dobu 5 roků a dále podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 70 000,- Kč. Pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný uznán povinným zaplatit společně a nerozdílně s obviněným L. K. a P. P. poškozené M. B. škodu ve výši 20 790,- Kč. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Opis rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, byl obviněnému doručen dne 3. 4. 2002, jeho obhájci dne 26. 3. 2002.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, byli současně uznáni vinnými obvinění L. K. a P. P. a byl jim uložen trest. Z podnětu jejich odvolání bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě jako soudem odvolacím dne 23. 11. 2001 pod sp. zn. 4 To 389/2001 tím způsobem, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen ve výroku o vině a zcela ve výroku o trestu a o povinnosti k náhradě škody a bylo znovu ve věci rozhodnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, podal obviněný P. V. dne 29. 5. 2002 dovolání, a to s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spatřuje obviněný v neúplnosti výroku napadeného rozsudku. Podle jeho názoru v popisu skutku pod bodem 2. výroku o vině Krajský soud v Ostravě nedostál podmínkám podle §120 odst. 3 tr. řádu, neboť namísto požadovaného strukturovaného popisu skutku odkazuje na rozsudek jiného soudu, přičemž v důsledku této neúplnosti je popis celého trestného činu nepřesný. Ačkoli skutky, na které tak je odkázáno, byly spáchány dne 1. 2. 2000, 3. 2. 2000 a 14. 2. 2000, podílnictví měl obviněný páchat již od 20. 10. 1999 do 14. 2. 2000. Obvinění L. K. a P. P. měli dále tímto svým jednáním odcizit celou řadu věcí včetně peněz v hotovosti a podle obviněného v napadeném výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě není konkrétní údaj, které z těchto věcí měl obviněný převzít. Obviněný P. V. zároveň popírá, že by jakýkoli takový trestný čin spáchal.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný ho opírá o názor, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací přes novelu trestního řádu účinnou od 1. 1. 2002 vycházel v odvolacím řízení z revizního principu při rozhodování o odvolání. Odvolání státního zástupce, jak dovozuje obviněný z jeho obsahu, namítalo správnost právní kvalifikace trestného činu podílnictví a výměru trestu odnětí svobody. Obviněný P. V. má za to, že po novele trestního řádu účinné od 1. 1. 2002 měl Krajský soud v Ostravě vyzvat státního zástupce, aby specifikoval vytýkané vady. Odvolací soud však tak nepostupoval, a pokud jde o uložení peněžitého trestu, rozhodl značně nad rámec vytýkaných vad. Podle obviněného tím překročil svoji vázanost obsahem podaného odvolání, které ve svém důsledku znamená jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Otázku, zda má být aplikováno ustanovení §53 a násl. tr. zák., bylo totiž možné v odvolacím řízení řešit toliko tehdy, pokud by byla státním zástupcem v odvolání vytknuta vada, že takový trest nebyl uložen.
Závěrem obviněný P. V. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl ve smyslu §265k odst. 1 tr. řádu tak, že se zrušuje napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc se přikazuje tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání obviněného P. V. nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl obviněný P. V. uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Nejvyššího soudu dne 29. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný opírá své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. resp. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Pokud jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), jeho naplnění obviněný spatřuje v tom, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě je v bodu 2. výroku o vině vzhledem k ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu neúplný.
Neúplnost některého z výroků napadeného rozsudku může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), jak správně učinil obviněný P. V. v podaném dovolání. V této části dovolání obviněného proto není dán žádný z důvodů odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to v rozsahu a ze zmíněného důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení předcházející napadené části rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto rozsahu je podané dovolání důvodné, a protože bylo důvodně podáno dovolání proti výroku o vině, Nejvyšší soud podle §256i odst. 4 tr. řádu přezkoumal v návaznosti na vytýkané vady i výrok o trestu. K uvedenému závěru o částečné důvodnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud na podkladě následujících skutečností:
Jak již bylo uvedeno výše, podle bodu 2. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě se obviněný P. V. dopustil jednání, kterým „v blíže nezjištěné době od 20. 10. 1999 do 14. 2. 2000 ve F. p. R., okr. N. J., a dalších blíže nezjištěných místech převzal od odsouzeného L. K. a P. P. věci pocházející z trestných činů, spáchaných skutky ad 5, 6, 7 rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001 č. j. 1 T 61/2001-1140“. Popsané jednání bylo následně právně kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle prvního z výroků rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 4 To 389/2001, vydaného v téže trestní věci z podnětu odvolání spoluobviněného L. K., tento soud rozhodl, že se odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 1 T 61/2001, zrušuje ve věci obviněného L. K. ve výroku o vině pod body 2. až 11., dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, který byl ve vztahu k obviněnému L. K. učiněn ohledně poškozené M. B. a T. O.
Podle §120 odst. 3 tr. řádu výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
V rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který obviněný napadl dovoláním, ve výroku o vině pod bodem 2. ve skutkové větě vyjadřující jednání, jímž měl být naplněn trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., odvolací soud ohledně označení věcí, které se staly předmětem útoku, odkázal na výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, konkrétně na jeho výrok o vině pod bodem 5., 6. a 7. Uvedenou částí výroku byli obvinění L. K. a P. P. uznáni vinnými třemi útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a třemi útoky pokračujícího trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (ve vztahu k obviněnému L. K. byly oba trestné činy kvalifikovány jako dílem dokonané, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.). Ve věci obviněného L. K. byla tato část výroku o vině rozsudkem odvolacího soudu, tj. Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 4 To 389/2001, zrušena a bylo znovu rozhodnuto. Při zmíněných útocích měla být odcizena řada věcí, např. dvě sportovní tašky, tři mobilní telefony, videokamera, fotoaparát, přenosný počítač, psací souprava, lyžařské brýle, peněžní hotovost, kosmetika, dálkový ovladač k televiznímu přijímači apod.
Soud, který rozhodl v trestní věci rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným, je povinen splnit všechny obsahové náležitosti stanovené pro výrok takového rozhodnutí v citovaném §120 odst. 3 tr. řádu. Mimo jiné je proto povinen do rozsudku pojmout takovou skutkovou větu, jež poskytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obžalovaný uznán vinným. Cizí věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou a kterou na sebe nebo jiného převede anebo užívá pachatel trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., je předmětem tohoto útoku a je tedy součástí souboru skutečností, jež musí tvořit kompletní slovní popis předmětného protiprávního jednání tak, aby mohlo být náležitě právně kvalifikováno.
Krajský soud v Ostravě přitom této své povinnosti nedostál, neboť v napadeném výroku o vině neuvedl požadovaný popis věcí, ale omezil se zde pouze na odkaz na jiné rozhodnutí, což nelze považovat za dostatečnou konkretizaci předmětu útoku. Pokud jde o úplnost výrokové části, odsuzující rozsudek musí být schopen obstát sám o sobě. K přehlednosti a spolehlivosti popisu skutku pak nepřispívá ani skutečnost, že část výroku, na kterou je napadeným rozsudkem odkazováno, byla následně ve věci jednoho z obviněných zrušena a bylo o ní znovu rozhodnuto odvolacím soudem jiným rozsudkem. Neúplnost a z toho vyplývající nepřesnost výroku o vině pod bodem 2. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě spočívá i v nedostatečném určení rozsahu věcí, které byly předmětem trestného činu podílnictví, jak správně v dovolání namítá obviněný. Není totiž zřejmé, zda z odcizeného souboru těchto věcí nakládal obviněný P. V. ve smyslu trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se všemi věcmi, tedy např. i s hotovými penězi, nebo zda pouze s některými.
Nejvyšší soud doplňuje, že přesná identifikace věcí, které se staly předmětem určitého trestného činu, ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku má význam zejména pro přezkoumatelnost rozhodnutí a pro případné další trestní stíhání téhož obviněného. Pokud by byl totiž trestně stíhán jako obviněný ze spáchání trestného činu stejné skutkové podstaty, musí být zřejmé, zda byl útok veden proti stejným věcem jako v předchozím případě či nikoli a zda je tak dána nepřípustnost trestního stíhání z důvodu věci rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu (viz citace §120 odst. 3 tr. řádu „…aby skutek nemohl být zaměněn s jiným…“), což by v případě obviněného P. V. zcela patrné nebylo.
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) uvádí obviněný dále námitku, která se týká časového vymezení jednání popsaného ve skutkové větě pod bodem 2. výroku o vině napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a zároveň tvrdí, že zmíněný trestný čin vůbec nespáchal. Takové vady však nenaplňují zvolený dovolací důvod, tedy nezpůsobují absenci některého z výroků ani jeho neúplnost. Jejich podstatou je nesouhlas obviněného se skutkovým zjištěním, učiněným ve věci dříve činnými soudy. Jak ovšem vyplývá z §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v tomto rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným.
Pokud jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho naplnění obviněný spatřuje v nesprávném rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání státního zástupce, když Krajský soud v Ostravě podle názoru obviněného nepostupoval v souladu s trestním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2002.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že postup odvolacího soudu při přezkumu a rozhodnutí o odvolání státního zástupce je procesním úkonem (resp. souborem procesních úkonů) odvolacího soudu a případná vada, vzniklá při této činnosti na základě rozporu s pravidly určenými trestním řádem, je vadou procesní. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naopak důvodem, který je možné opřít pouze o vady hmotně právního charakteru a v daném případě je proto neaplikovatelný. Obviněný totiž v podstatě namítá porušení tzv. zákazu reformationis in peius (zákazu změny k horšímu), k níž mohlo dojít jen na podkladě odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného. Uvedené pravidlo má ovšem procesní povahu a není součástí hmotně právního posuzování. Navíc byl obviněnému P. V. napadeným rozhodnutím odvolacího soudu sice uložen peněžitý trest, který neobsahoval rozsudek soudu prvního stupně, ale zároveň u byl podstatně zmírněn jiný druh trestu, neboť odvolací soud obviněnému uložil namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let trest odnětí svobody sice ve stejné výměře, ale s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 5 let. Nejde tedy o zpřísnění celkově uloženého trestu (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 42/1994-III. Sb. rozh. tr.).
Při existenci procesních vad mohou být dány pouze dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. řádu, důvody uvedené pod písm. k) a l) téhož ustanovení mohou být úspěšně uplatněny při vzniku vad procesních i hmotně právních. Naopak dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i), j) tr. řádu jsou naplněny jen vadami hmotně právními.
V uvedeném směru tedy považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že pokud byl v posuzovaném dovolání citován jeden ze zákonných důvodů podmiňujících podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, konkrétní argumenty obsažené v dovolání ve vztahu k němu vycházejí z důvodu jiného. Přitom obsah uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. V rozsahu tohoto dovolacího důvodu bylo proto dovolání obviněného P. V. podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě skutečně trpí vadou spočívající v neúplnosti jednoho z výroků, jak mu oprávněně vytýká dovolání obviněného na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.). Proto po zjištění, že dovolání je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 To 523/2001, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud v otázce rozsahu zrušení napadeného rozhodnutí rovněž posuzoval důvodnost postupu podle §265k odst. 2 věty prvé před středníkem tr. řádu, tedy zda je či není vadná jen část napadeného rozhodnutí, kterou lze oddělit od ostatních. V případě vadné jen oddělitelné části by byl Nejvyšší soud povinen podle tohoto ustanovení zrušit rozhodnutí jen v této části.
Podstatou celé trestní věci je deset útoků obviněných L. K. a P. P., kteří jimi různě sami nebo jako spolupachatelé spáchali pokračující trestný čin krádeže a trestný čin porušování domovní svobody. Trestná činnost obviněného P. V. potom s protiprávním počínáním spoluobviněných úzce souvisela, neboť podle napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě v případě jednoho útoku obvinění L. K. a P. P. jednali podle návodu obviněného P. V. a v případě dalších tří útoků měl obviněný P. V. převzít věci z nich pocházející. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že byť se v případě obviněného P. V. jedná o více skutků, nelze je pro přesné a správné posouzení z důvodu významné vnitřní provázanosti oddělit. Proto Nejvyšší soud zrušil celý napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, přestože je dovolání důvodné jen ohledně jeho výroku o vině pod bodem 2.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že až do rozhodnutí o dovolání obviněného P. V. byl výrok o vině a trestu všech tří obviněných v předmětné trestní věci vysloven ve třech rozhodnutích, konkrétně jednom rozsudku soudu prvního stupně a ve dvou rozsudcích soudu odvolacího. Částečné zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a jeho následné doplnění dalším rozhodnutím by zcela jistě nepřispělo k přehlednosti v celé věci.
Vzhledem k nutnosti řádně specifikovat a popsat věci, které se staly předmětem útoku obviněného P. V. a jejichž převzetím či užíváním měly být naplněny znaky trestného činu podílnictví, a vzhledem k úplné absenci popisu těchto věcí v napadeném rozsudku dospěl současně Nejvyšší soud k závěru, že by dostatečná náprava nebyla zaručena postupem ve smyslu §265l odst. 2 tr. řádu, tedy doplněním chybějící části výroku v řízení o dovolání, a rozhodl proto tak, jak je shora uvedeno. Při opětovné formulaci skutkových vět, zrušených tímto usnesením, musí Krajský soud v Ostravě věnovat větší pozornost jak jejich již vytknuté úplnosti, tak i jejich správnému obsahu. Skutková věta má obsahovat obecný popis skutku, tj. všech rozhodných skutkových okolností, a nikoli zároveň jeho popis právní, tudíž má být prosta pojmů, užívaných zákonem a následně použitých v právní větě či v právní kvalifikaci (to se týká i skutku pod bodem 1., kde se mluví o „návodu obžalovaného“). Větší pozornost by měla být také věnována časovému vymezení spáchání skutku uvedeného pod bodem 2. napadeného rozsudku, neboť ve vztahu k výše zmíněné dovolací námitce obviněného si nelze nepovšimnout, že pokud došlo k odcizení určitých věcí v době od 1. 2. 2000 do 14. 2. 2000, nemohl být navazující trestný čin podílnictví spáchán před tímto obdobím.
Odvolací soud podle pokynu Nejvyššího soudu a z důvodů zmíněných v tomto rozhodnutí, věc znovu projedná za účelem řádné specifikace věcí, s nimiž obviněný nakládal ve smyslu §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jejich popis potom doplní do příslušné skutkové věty výroku o vině a věc znovu rozhodne.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y