ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.442.2002.2
5 Tdo 442/2002-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2002 o dovolání obviněného M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 12 To 40/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 93/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4.2002, sp. zn. 12 To 40/2002, byl k odvolání obviněného M. G. proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 1 T 93/2000, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. G. se uznává vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 9. 6. 2000 kolem 23.30 hodin v K. H. v klubu M. napadl poškozeného E. M. úderem pěstí do obličeje, srazil ho na zem, kde ho bil pěstmi a nejméně dvakrát ho bodl nožem do kolena a levého podžebří, poté z herny odešel a po chvíli se vrátil společně s R. R., s nímž znovu poškozeného E. M. na témže místě napadli, tloukli ho a kopali do něho, přičemž poškozený utrpěl zranění spočívající v drobných ranách zasahujících do podkoží v oblasti levého podžebří, na levém koleni a na pravém lokti, a dále nekomplikovanou vlasovou zlomeninu devátého až jedenáctého žebra vlevo. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, O. p. K. H. částku 1 544,78 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. G. prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. B. dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. proti výroku o vině i trestu s tím, že soud nezjistil všechny rozhodné skutečnosti a nevypořádal se všemi okolnosti významnými pro jeho rozhodnutí. Namítl nízkou věrohodnost výpovědi svědka E. M. i okolnost, že obviněný byl sám poškozeným napaden. Podle dovolatele soud náležitě nepřihlédl k rozporům mezi výpovědí ošetřujícího lékaře MUDr. P. B. a výpovědí znalce MUDr. R. H. a měl vyslechnout svědka M. H. Soudy proto rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, provedené důkazy nehodnotily v souladu se zákonnými hledisky, řádně neprověřily obhajobu obviněného a neshromáždily dostupné důkazy, na jejichž podkladě by bylo možno učinit správné a úplné skutkové závěry. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře a sám ve věci rozhodl tak, že se trestní stíhání obviněného zastavuje, event. aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 písm. b) tr. ř., o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z dovolání zjistil, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Přitom z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. G. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Dovolání je však určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle hmotného práva. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je povinen v zásadě vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení a nemůže změnit skutková zjištění soudu na základě doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. To také vyplývá z právní úpravy trestního řízení, podle níž těžiště dokazování zásadně spočívá u soudu prvního stupně, který provádí a hodnotí důkazy tak, aby na jejich základě učinil spolehlivé skutkové závěry.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění) než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek