ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.114.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 114/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. S., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Ls 5 Js 5198/00, a to pro trestný čin obchodování s lidmi ve dvou případech v souběhu s obchodováním s lidmi ve třech případech podle §180b odst. 2 č. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Ls 5 Js 5198/00, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 3. 2001, byl J. S. uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi ve dvou případech v souběhu s obchodováním s lidmi ve třech případech podle §180b odst. 2 č. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. v době, kterou již nelze přesně zjistit, někdy v listopadu 1994, v prostorách pánského nočního klubu „R.“ v O., oslovil M. M. a P. B., které se tam živily prostitucí, a přemluvil je, aby s ním jely do Německa a tam dále provozovaly prostituci a zavezl je pak svým osobním autem do K., do restaurace „B.“, M. S. 112-114, kde potom obě děvčata provozovala prostituci.
2. v době, kterou již nelze blíže zjistit, někdy v únoru 1995, oslovil obžalovaný opět v pánském nočním klubu „R.“ v O. K. M., L. K. a P. K., jejichž věk obžalovaný opět znal, a přemluvil je, aby s ním odjely k dalšímu provozování prostituce do Německa a přepravil je opět do Německa, do restaurace „B.“ v K.-K. Tam nebo v soukromých bytech v okolí restaurace provozovala tato tři děvčata prostituci. Za své zprostředkovatelské služby dostával obžalovaný peněžité částky od 2.000,- do 6.000,- DM za jednu zprostředkovanou osobu.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Podle ničím nezpochybněného tvrzení navrhovatele doloženého výpisem z centrální evidence obyvatel je odsouzený občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. opakovaně a za úplatu zprostředkovával dívky k prostituci do ciziny. Jedná se o trestný čin, k jehož stíhání Českou republiku zavazuje též Mezinárodní úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, a který chrání morální zásady, s nimiž je obchodování se ženami v příkrém rozporu. Nebezpečnost jednání zvyšuje skutečnost, že obviněný obchodoval s několika dívkami mladšími osmnácti let, což mu bylo známo. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík