ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.268.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 268/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M. rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §248a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 2000, byl V. M. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím že, v době od 30. 10. 1999 do 3. 12. 1999 ve čtyřech případech vnikl do rekreačních chat, kde odcizil v prvém případě telefon v hodnotě asi 190 DM, ve druhém případě vrtačku AEK, vibrační brusku, pilku děrovku, dvě upínací hlavičky pro vrták, jedny kuchyňské hodiny a sadu šroubováků, ve třetím případě přijímač typu Life-Sat v hodnotě asi 5.500 DM a ve čtvrtém případě vzal klíče od zahradního domku, skleníku a kůlny a konzumoval tam vyhlédnutý alkohol a uskladněné potraviny.
Rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl následně V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §248a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že blíže nezjištěného dne mezi 1. a 10. 3. 2000, když cestoval z českých hranic do H., v blízkosti B. vnikl do zahrady a následně, poté co násilím otevřel markízu a rozbil okenní tabuli, do zahradní chatky poškozeného J. R., odkud odcizil hotové polévky, které si na místě připravil a jednu láhev vaječného likéru a plechovku piva. V objektu poté přespal a v ranních hodinách jej opustil.
Posledně citovaným rozsudkem byl V. M. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 27. 11. 2003 pod sp. zn. 1703/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
V posuzovaném případě byl rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá podle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za trestný čin krádeže, pro nějž byl uznán vinným tímto rozhodnutím, jednak pak za trestný čin krádeže ve čtyřech případech z rozsudku Okresního soudu v Chemnitz ze dne 12. 10. 2000. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., posoudit všechny činy, za které byl trest odnětí svobody uložen a zabývat se důvodností návrhu na zaznamenání údajů o nich do evidence Rejstříku trestů ve vztahu ke všem rozhodnutím, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže a porušování domovní svobody podle §238, §247 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se dopustil relativně závažné úmyslné trestné činnosti zaměřené vůči majetku a domovní svobodě jiných osob, tvořené větším počtem útoků. Závažnost činů je zde navíc podstatnou měrou zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z posuzovaného rozsudku německého soudu, a to, že byl ve Spolkové republice Německo před tímto odsouzením v minulosti již opakovaně trestán, zejména pak pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o zaznamenání údajů o odsouzení jmenovaného rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, do evidence Rejstříku trestů, již dříve rozhodl, a to usnesením ze dne 30. 6. 2003, v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Tcu 120/2003.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář