ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.3.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. T., rozsudkem Zemského soudu soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2000, sp. zn. 1 KLs 4 Js 4409/1999, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v devíti případech a pokus o ilegální převádění cizinců za účelem výdělku podle §92a odst. 2 č. 1 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §22, §23, §49 a §53 tr. zák. Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2000, sp. zn. 1 KLs 4 Js 4409/1999, jenž nabyl právní moci 12. 4. 2000, byl R. T. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v devíti případech a pokusem o ilegální převádění cizinců za účelem výdělku podle §92a odst. 2 č. 1 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §22, §23, §49 a §53 tr. zák. Spolkové republiky Německo.Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tak, že v době od dubna 1998, za účelem opatření si zdroje příjmů, se podílel na ilegálním převádění jugoslávských státních příslušníků přes „zelenou“ česko-německou státní hranici v obvodu obcí V.-N./A., a to zejména tak, že získával české řidiče a české pěší převaděče na jednotlivé akce, sám cizince převážel, kontroloval průběh převádění a vyplácel odměny převaděčům. Celkem se takto podílel na deseti akcích: koncem dubna nebo začátkem května 1998 se podílel na ilegální přepravě 8 kosovských Albánců, dne 6. 5. 1998 dalších 8 jugoslávských státních příslušníků, začátkem září 1998 se jednalo o 4 jugoslávské státní příslušníky, v průběhu září 1998 o dalších 8 kosovských Albánců, dne 30. září 1998 o 4 kosovské Albánce, začátkem října 1998 o 4 kosovské Albánce, ve dnech 6. a 7. 10. 1998 se podílel na přepravě 26 kosovských Albánců, v noci z 9. na 10. 10. 1998 se jednalo o 7 jugoslávských státních příslušníků, dne 12. 10. 1998 se jednalo o 4 kosovské Albánce a dne 12. 12. 1998 se jednalo o 3 jugoslávské státní příslušníky, přičemž v tomto případě k zamýšlenému vstupu na území Spolkové republiky Německo nedošlo. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon) podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že R. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. T. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Přitom zaujímal poměrně významné postavení při organizování jednotlivých akcí, když kontroloval a řídil i činnost dalších osob. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík