ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.5.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 5/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. K. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 212 Ds 148 Js 050657/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2,
§92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1 a §58 odst. 1 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 212 Ds 148 Js 050657/99, jenž nabyl právní moci dne 17. 12. 1999, byl V. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1 a §58 odst. 1 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tak, že po dohodě s dalšími dvěma osobami v noci dne 30. 8. 1999 zavezl 13 indických státních příslušníků a 2 státní příslušníky Srí Lanky na česko-německou hranici, tam je nechal vystoupit, poté přejel transportérem zn. VW do Spolkové republiky Německo, k dohodnutému místu jejich převzetí v obci N., kde je naložil do vozu a odvážel dále do vnitrozemí. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon) podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že V. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. K. se podílel v součinnosti s dalšími osobami na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík