ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.22.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 22/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2003 stížnost obviněného L. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 5 To 19/03, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného L. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 42 T 16/2001, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch do výroku o trestu i městská státní zástupkyně odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Podáním ze dne 6. 6. 2003 požádal obviněný o propuštění z vazby na svobodu a současně nabídl písemný slib.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 5 To 19/03, podle §72 odst. 3 tr. řádu žádost obviněného L. Š. o propuštění z vazby zamítl a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal ani písemný slib.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž podrobně zdůvodňuje, proč u něj důvod koluzní vazby není dán a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí vrchního soudu zrušil a jeho propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 42 T 16/2001, z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu a o důvodnosti jeho vazby bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2003, kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby a současně nebyl přijat ani jeho písemný slib. Jednání obviněného, jež předcházelo jeho vzetí do vazby, charakter žalované trestné činnosti, spolu s hrozbou vysokého trestu, přesvědčivě odůvodňují obavu, že by se obviněný na svobodě trestnímu řízení vyhýbal. V tomto směru lze plně odkázat na podrobné zdůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje.
V současné době jsou již úvahy o důvodnosti vazby obviněného L. Š. zbytečné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2003 byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a obviněný byl převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2003
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera