Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.06.2003, sp. zn. 20 Cdo 1296/2002 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1296.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1296.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1296/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Jany Hráchové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A., a. s., v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti povinné P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro 21.754.095,10 Kč, s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 24 E 1348/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.1.2002, č.j. 16 Co 14/2002-51, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a obšírně rozvedla, v čem tato pochybení spatřuje. Jelikož dané řízení o výkon rozhodnutí bylo zahájeno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2001 (dále jeno.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně. Dovolatelka zjevně přehlédla, že z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. V důsledku nesprávného výkladu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolatelka pominula nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesla, k pozitivnímu závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil ve svém výsledku závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního. To je podtrženo posléze tím, že právní názory, vyslovené v dovolání, neobstojí. Námitka dovolatelky, že oprávněný „nedoložil“, že by po prvním titulem zavázaným subjektu (společnosti O. G.) „nikdy dluh nevymohl“, je exekučně (při nařízení výkonu rozhodnutí) nepřípadná, stejně jako námitka, že povinnost uložená vykonávaným rozhodnutím není solidární, pročež oprávněná (údajně) „nemá na výběr vymáhat dluh“ proti němu, aniž by se o totéž „pokusil proti společnosti O. G.“; jak ostatně dovolatelka výslovně uvádí (že byla „předešlá řízení předčasná“), směřují její námitky proti správnosti podkladového rozhodnutí (titulu), což je při nařízení výkonu rozhodnutí nepřípustné. Totéž platí o úvaze, že „oprávněný zcela ignoroval své právo uspokojit svůj dluh vůči dlužníkovi“ (společnosti O. G.), nevyuživ „možnosti z úvěrové smlouvy…“ atd., neboť i zde dovolatelka přehlíží, že při nařízení výkonu prostor pro zpochybnění rozhodnutí, jež má být vykonáno, není. Aniž by bylo zapotřebí se vyslovit k výkladu ustanovení §408 odst. 1, 2 obch. zák., lze ve stejném duchu uvést, že také argument promlčení vymáhaného nároku je pro nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodný. Sledovala-li dovolatelka, kromě kritiky správnosti vykonávaného rozhodnutí, záměr zpochybnit i jeho materiální vykonatelnost (viz argument, že plnění jí uložené lze uspokojit „pouze z výnosu prodeje zastavené nemovitosti“), postačí k doložení jejího omylu poukázat na závěry konstantní judikatury, uveřejněné pod č. 46/1998, resp. 24/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Bez významu je konečně i výtka, že „utajením“ vyjádření oprávněné k jejímu odvolání porušil odvolací soud zásadu rovnosti účastníků, neboť pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ji podřadit nelze. Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, která by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. června 2003 JUDr. Vladimír K u r k a , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2003
Spisová značka:20 Cdo 1296/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1296.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19