Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2003, sp. zn. 20 Cdo 1768/2002 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1768.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

K vykonatelnosti správních rozhodnutí. Platební výměr celního úřadu.

ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1768.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1768/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu P., proti povinné D., a. s., zastoupené advokátem, pro 11 205 122,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 E 2483/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2002, č.j. 29 Co 10/2002-220, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 11. 2001, č.j. 1 E 2483/99-208, jímž Okresní soud v Příbrami zamítl návrh povinné na (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí pro 7 702 811,- Kč, nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 3. 2. 2000, č.j. 1 E 2483/99-30, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2000, č.j. 29 Co 212/2000-58. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že platebním výměrem přiznanou pohledávku lze vykonat i po uplynutí lhůty uvedené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla (tedy i daní a poplatků vybíraných při dovozu a vývozu zboží) se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (§320 písm. b/, §282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a 113/1997 Sb.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybňuje závěr, že prekluzivní lhůta stanovená v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se v případě, jde-li o vymáhání daní vyměřených celními úřady při dovozu a vývozu zboží (zde spotřební daně a daně z přidané hodnoty), neuplatní. Opak dovozuje z toho, že ustanovení §282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a 113/1997 Sb., se vztahuje jen na vymáhání cla (nikoli daní), a ustanovení §320 písm. b/ uvedeného zákona vylučuje užití §70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu v tom, že při vymáhání daňových nedoplatků je ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužitelné; dovolání proto považuje za neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jeno.s.ř.“) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože o případ upravený ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. v dané věci nejde (usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na zastavení výkonu, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda daň vyměřenou v celním řízení lze vymoci po lhůtě stanovené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.. Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebyla, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. přípustné. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §274 písm. e/ o.s.ř. jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány. Stanoví-li zákon, že titul lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takový exekuční titul být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí. Podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení §52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem nebo výkazů nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.; tato lhůta je prekluzivní (propadná), a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, a rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775). Uplynula-li tříletá lhůta po nařízení výkonu rozhodnutí (při provádění výkonu), musí soud i bez návrhu výkon rozhodnutí zcela nebo zčásti zastavit (§268 odst. 1 písm. b/, odst. 3, §269 odst. 1 o.s.ř.). Ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se však – jak správně poznamenal odvolací soud – nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní správy. Podle ustanovení §282 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 113/1997 Sb., č. 63/2000 Sb., č. 256/2000 Sb., č. 265/2001 Sb. a č. 1/2002 Sb., tj. ve znění účinném do 30. 6. 2002 (dále jen „zákon č. 13/1993 Sb.“), se právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (odstavec 1/). Je-li proveden úkon směřující k vybrání nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl dlužník o tomto úkonu zpraven; nedoplatky cla lze však vymáhat nejpozději do 20 let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným (odstavec 2/). K promlčení se přihlédne pouze tehdy, je-li to dlužníkem namítáno a jen v rozsahu uplatňované námitky (odstavec 3/). Podle ustanovení §320 zákona č. 13/1993 Sb. platí – nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak – pro řízení před celními orgány a/ ve věcech celních přestupků obecné předpisy o přestupcích, b/ při rozhodování o propuštění zboží do navrženého režimu nebo o ukončení režimu, do kterého bylo zboží propuštěno, a o vyměřování a vybírání cla, daní a poplatků, vybírání pokut a skladného a vymáhání nedoplatků obecné předpisy o správě daní a poplatků, s výjimkou ustanovení §4, §5 odst. 3, §6, 11, 20, 33 a 34, 36 až 41, 44 a 45, §46 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 9, §47, 51, 55a, §57 odst. 1, 2 a 5, §59 odst. 3, 4, 5 a 6, §62, §63 odst. 3, §64 a 65, 67 až 72, 76 a části osmé, c/ v ostatních věcech obecné předpisy o správním řízení. Podle ustanovení §70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným (odstavec 1/). Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven, daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5 (odstavec 2/). K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky (odstavec 3/). Názor dovolatelky, že zákon č. 13/1993 Sb. v částech, týkajících se promlčení práva vymáhat nedoplatek cla, nelze použít, jde-li o vymáhání spotřební daně a daně z přidané hodnoty, není správný (je založen na mylné interpretaci zákona). Ustanovení §320 písm. b/ zákona č. 13/1993 Sb. vylučuje při vymáhání nedoplatků užití §70 zákona č. 337/1992 Sb. proto, že sám obsahuje speciální (obsahově shodnou) úpravu v §282. Jestliže celní orgány vykonávají (v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem) také správu spotřebních daní a daně z přidané hodnoty, která zahrnuje nejen jejich vyměřování a vybírání, ale i vymáhání nedoplatků (srov. §3 odst. 2 písm. a/, §11 odst. 1 písm. b/, h/ zákona č. 13/1993 Sb.), je třeba pojem clo chápat v širším smyslu tak, že zahrnuje také daně a poplatky vybírané při dovozu a vývozu zboží. Tomu odpovídá ustanovení §323 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., jež stanoví, že promlčením práva vymáhat nedoplatek cla ve smyslu §282 se rozumí také promlčení práva vymáhat daně a poplatky při dovozu. Výklad zde podaný ostatně konvenuje zákonu č. 13/1993 Sb. i ve znění účinném od 1. 7. 2002 (srov. §320 odst. 1). Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu – že platební výměr Celního úřadu v P. ze dne 26. 10. 1995, č.j. 71-1495/95 (potvrzený rozhodnutím Oblastního celního úřadu v P. ze dne 18. 7. 1996, č.j. 7291/10-3007/1) lze v rozsahu spotřební daně (4 600 000,- Kč) a daně z přidané hodnoty (3 102 811,- Kč), tedy části celního dluhu vzniklého při dovozu zboží podléhajícího dovoznímu clu jeho nezákonným odnětím celnímu dohledu, soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí lhůty v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž se na výkon uvedeného exekučního titulu nevztahuje – je správný a argumenty uplatněné v dovolání neobstojí. Jelikož vady uvedené v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. dovolatelka nenamítala a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly a povinná /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. července 2003 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:K vykonatelnosti správních rozhodnutí. Platební výměr celního úřadu.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2003
Spisová značka:20 Cdo 1768/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1768.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§320 písm. b) předpisu č. 13/1993Sb.
§71 odst. 3 písm. b) předpisu č. 71/1967Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19