ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.699.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 699/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. L., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného Z. H., prodejem nemovitostí, pro 187.226,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 1681/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.7. 2002, č.j. 30 Co 256/2002-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí.
Proti tomuto usnesení podal povinný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, jímž namítl, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že k vymožení pohledávky oprávněné je již veden výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, a že nezohlednil užívání dotčené nemovitosti (bytové jednotky) dalšími osobami (rodinnými příslušníky), na které by výkon rozhodnutí měl nepříznivý dopad, neboť jiné bydlení pro ně není zajištěno; výkon rozhodnutí je tím v rozporu s dobrými mravy podle §3 obč. zák. Podle dovolatelova názoru je řízení postiženo vadou, jež spočívá v tom, že před nařízením výkonu nebyl slyšen, pročež soud nejen nemohl věc objektivně posoudit, ale jemu byla i odňata možnost jednat před soudem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“), a neshledal dovolání přípustným.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne (oproti očekáváním dovolatele), že dovolání je přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí ( písm. a/), nebo v případě že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání zjevně neplyne, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující. Přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení §237 odst. 1 písm b/ o.s.ř, jelikož napadenému rozhodnutí nepředcházelo žádné kasační rozhodnutí odvolacího soudu.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ os.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepředložil; samotným hodnocením námitek, které v dovolání vznesl, k závěru o jejich splnění dospět nelze.
O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů – jak citované ustanovení předpokládá- se nejedná. Dovolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jimž nelze nic vytknout.
Námitka dovolatele, že pohledávka oprávněného je vymáhána již výkonem rozhodnutí postihujícím jeho majetek jiným způsobem, by mohla být významná jen z hlediska posouzení vhodnosti způsobu výkonu podle §264 o.s.ř., avšak pouze za předpokladu, že nevychází z tzv. skutkových novot, jak je tomu v daném případě (viz §241a odst. 4 o.s.ř.). Úvahy o nepříznivém dopadu výkonu rozhodnutí na rodinu povinného jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí rovněž bez významu; odvolací soud správně poznamenal, že zde může mít místo jen odklad provedení (již nařízeného) výkonu (§266 odst. 1 o.s.ř). Výtka, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, je nejen bezdůvodná (jak již vysvětlil soud odvolací), ale mohla by mít místo jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Konečně není případný ani argument o tom, že nařízený výkon rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí soudu je aktem aplikace práva, nikoli výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., a podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vychází z možnosti, otevřené oprávněnému procesním předpisem (§251 o.s.ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné pod č. 67/2003 v časopisu Soudní judikatura).
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu