Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2003, sp. zn. 20 Cdo 757/2002 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.757.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.757.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 757/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K. proti povinnému L. M., srážkami ze mzdy, pro 211.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1397/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.5.2000, č.j. 29 Co 133/2000-10, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Oprávněný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání (ve znění jeho doplnění), jež pokládá za přípustné „dle §239 odst. 1. 2 o.s.ř.“, odvolacímu soudu vytkl, že „nezaujal žádné stanovisko“ ke skutečnosti, že rozhodnutí soudu prvního stupně „postrádá základní náležitosti rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení §157 o.s.ř. (§167 o.s.ř.) a příslušných ustanovení kancelářského řádu“, neboť neobsahovalo řádné označení povinného, označení soudu, jakož i podpis a razítko „za správnost vyhotovení“, v důsledku čehož lze dotyčné rozhodnutí považovat za „paakt …z něhož nemohou vyplývat žádné následky“; dovolatel dále namítl, že originál založený ve spise se liší od jemu zaslaného stejnopisu. Za chybný označil dovolatel výrok o nákladech řízení o výkon rozhodnutí, a to pro vadné zjištění, že nezaplatil soudní poplatek ve výši 100,- Kč. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jeno.s.ř.“). Dovolání v této věci není (subjektivně) přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se neváže na konkrétního účastníka. Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Odpověď na tuto otázku reflektuje stav procesní újmy, jenž nastává v osobě jen určitého (některého) účastníka, a který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného vyhověl, žádnou procesní újmu v uvedeném smyslu oprávněnému způsobit nemohl; tento výrok jej totiž činil - ve vztahu k povinnému - procesně zcela úspěšným, a k podání dovolání proto neoprávněným. Jinak řečeno, napadeným usnesením nebyla dovolateli způsobena žádná újma, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Dovolatelovy námitky (z obsahového hlediska) nesměřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž soudu prvního stupně, a vytýkané formální vady, i kdyby byly zjištěny, byly vydáním rozhodnutí odvolacího soudu odstraněny. Dovolání proti výroku (potvrzujícímu) výroku o nákladech řízení o výkon není přípustné objektivně (srov. §238a, §239 odst. 1, 2 o.s.ř.); vady podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolatel nenamítal a z obsahu spisu se nepodávají. Protože dovolání není v dané věci přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. b/, c/ o.s ř. usnesením odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, (per analogiam) o.s.ř.; povinnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. ledna 2003 JUDr. Vladimír K u r k a, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2003
Spisová značka:20 Cdo 757/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.757.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19