ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1203.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1203/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně T., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. Z., zastoupenému advokátkou, o 411.044,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 20 C 209/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. prosince 2002, č.j. 20 C 209/99-125, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, č.j. 21 Co 51/2003-135, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. prosince 2002, č.j. 20 C 209/99-125, se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, č.j. 21 Co 51/2003-135, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7.10.2002, č.j. 20 C 209/99-115, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách 410.476,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 1.1.1999 do zaplacení, zastavil řízení ohledně částky 568,26 Kč a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice 4.960,- Kč a žalovanému 61.025,- Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.
Obvodní soud pro Prahu 4 žalobkyni usnesením ze dne 22.11.2002, č.j. 20 C 209/99-124, vyzval, aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 16.444,- Kč, a poučil ji, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
Usnesením ze dne 23.12.2002, č.j. 20 C 209/99-125, Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že odvolací řízení týkající se návrhu žalobkyně, který byl soudu doručen dne 21.11.2002 a kterým žalobkyně podala odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 „č.j. 20 C 209/99 ze dne 7.10.2002“ se zastavuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel z toho, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za zahájení odvolacího řízení ani na výzvu soudu ve lhůtě 3 dnů určené v usnesení ze dne 22.11.2002, které jí bylo doručeno dne 4.12.2002.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.2.2003, č.j. 21 Co 51/2003-135, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože soudní poplatek z odvolání, který je splatný podáním odvolání, nebyl žalobkyní zaplacen ani po uplynutí soudem prvního stupně dodatečně poskytnuté lhůty pro jeho úhradu a protože podle zjištění v účtárně Obvodního soudu pro Prahu 4 poplatek „dosud na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 nedošel“, dospěl odvolací soud k závěru, že důvody pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání podle ustanovení §9 odst.1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, jsou správné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 23.12.2002, č.j. 20 C 209/99-125, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm.a) o.s.ř., případně „analogicky“ z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že soudní poplatek ve výši 16.444,- Kč nemůže být placen v kolcích, a proto dala bance příkaz k jeho úhradě až dne 9.12.2002 (v poslední den 3denní lhůty), po doručení výzvy soudu (dne 4.12.2002) a zjištění variabilního symbolu; v důsledku pochybení banky však byl soudní poplatek připsán na účet soudu sice dne 11.12.2002, ale s chybným variabilním symbolem. Podotýká, že soud prvního stupně usnesením ze dne 14.3.2003 rozhodl, že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek z odvolání ve výši 32.888,- Kč, který žalobkyně poprvé uhradila dne 11.12.2002 v částce 16.444,- Kč a podruhé z procesní opatrnosti dne 27.2.2003 ve stejné částce. Dovozuje proto, že odvolací řízení bylo zastaveno neprávem, a navrhuje, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a „nařídil, aby v odvolacím řízení bylo pokračováno“.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23.12 2002, č.j. 20 C 209/99-125, v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23.12 2002, č.j. 20 C 209/99-125, zastavil (§243c odst.1, 104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst.2 o.s.ř. [§238 a §238a o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.10.2002, č.j. 20 C 209/99-115, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném v době podání odvolání (do 31.12.2002).
Dovolatelka v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm.a) o.s.ř., případně „analogicky“ z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno), je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2002, sp.zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 102, ročník 2002).
Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení §9 odst.1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst.1, §239 odst. 2 písm. b) a §239 odst. 3 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu