ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1281.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1281/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) V. M. a 2) H. M., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 3/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 1999, č. j. 11 Co 651/98-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 6. 8. 1998, č. j. 9 C 3/98-27, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 2, II. kategorie o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím, v 1. nadzemním podlaží domu č. p. 283, P., N. 17, kterou dala žalobkyně žalovaným 1. a 2., s tím, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a uplyne posledním kalendářním dnem třetího měsíce a žalovaní jsou povinni byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí domu, ve kterém se nachází předmětný byt, přičemž oba žalovaní tento byt užívají na základě nájemní smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela s 2. žalovanou dne 5. 5. 1994 na dobu neurčitou. Byt je pro účely bydlení nezpůsobilý, protože je zdravotně závadný a ve špatném technickém stavu. 2. žalovaný rovněž užívá služební byt 1 + 1, I. kategorie, v budově V., T. 5, P., a to na základě smlouvy s V. Žalobkyně dala žalovaným výpověď z nájmu tohoto bytu s tím, že výpovědní lhůta skončí posledním dnem 3. kalendářního měsíce po právní moci rozsudku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětný byt vyžaduje opravy, při jejichž provádění nebude možné byt delší dobu užívat. Soud tak vzal za prokázané, že podmínky uvedené v ust. §711 odst. 1 písm. e) obč. zák. jsou splněny, k výpovědi přivolil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. O přidělení přiměřené bytové náhrady však nerozhodl, neboť 2. žalovaný má přidělen služební byt, který mohou oba žalovaní užívat.
K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 1999, č. j. 11 Co 651/98-41, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba se žádostí, aby soud přivolil k výpovědi dané žalovaným z nájmu předmětného bytu, zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že žalovaná (vlastník domu) nepodala u příslušného stavebního úřadu žádost o stavební povolení ani neohlásila jakékoli udržovací práce, případně stavební úpravy. Odvolací soud dospěl k závěru, že, existenci podmínek uplatnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák. je nutno objektivně prokázat tak, aby již při uplatnění výpovědi bylo zřejmé, jak konkrétně bude s bytem naloženo, nebo jaké konkrétní opravy na něm budou prováděny. Závěr znaleckého posudku, že je nutno byt vyklidit, k tomu nepostačuje, protože do doby vydání stavebního rozhodnutí není postaveno najisto, zda vůbec budou opravy prováděny, jaký bude jejich charakter a zda budou vyžadovat vyklizení předmětného bytu. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání z důvodů podle ust. §241a odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že vydání stavebního povolení je nezbytným předpokladem pro úspěšné podání návrhu podle ust. §711 odst. 1 písm. e) obč. zák., protože tento názor považuje za odporující ustálené soudní praxi a publikované judikatuře a také za problematicky využitelný v praxi. Odkazuje na publikované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 Co 485/96, podle něhož je rozhodující skutečný stav domu či bytu, a nikoliv to, zda bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu, jímž se povoluje rekonstrukce. Dále namítá, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav, protože pro posouzení skutečného stavu věci je dle ní rozhodující nikým nezpochybněný znalecký posudek, jehož závěry byly účastníky řízení učiněny nespornými, a pokud stavební úřad vydal stanovisko odporující tomuto posudku, měl soud nařídit vypracování revizního znaleckého posudku. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř. [§241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalobkyně nepožádala o vydání stavebního povolení na konkrétní opravy předmětného bytu a neprokázala tak existenci použitého výpovědního důvodu, protože do doby vydání takového stavebního rozhodnutí není postaveno najisto, zda vůbec budou v dohledné době prováděny opravy, které by vyžadovaly vyklizení předmětného bytu.
Podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu dále užívat.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu citované ustanovení zahrnuje dvě skutkové podstaty daného výpovědního důvodu - jednak situaci, kdy je dána potřeba naložit s domem (bytem) z důvodu veřejného zájmu jinak, jednak situaci, kdy dům (byt) vyžaduje kvalifikované opravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 3 Cdon 7/96, a ze dne 20. 9. 1999, sp. zn. 26 Cdo 919/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 21/1998, pod pořadovým číslem 155 a č. 6/2000, pod pořadovým číslem 51).
Stejně tak jako první z uvedených skutkových podstat předpokládá příslušné rozhodnutí stavebního úřadu (srov. již citovaná rozhodnutí), je nutno i druhou z nich vykládat ve vazbě na stavebněprávní předpisy, neboť ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “stavební zákon”) vyplývá, že stavby, jejich změny a udržovací práce na nich, lze - s výjimkou vyjmenovaných případů, kdy postačí ohlášení stavebnímu úřadu - provádět jen podle stavebního povolení (§54 a násl. stavebního zákona), vydaného stavebním úřadem ve stavebním řízení. Existence správního rozhodnutí o povolení stavby podle §66 stavebního zákona (může jít též o rozhodnutí podle §86 a 87 stavebního zákona) je tedy nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, opírající se o tvrzení, že byt nebo dům potřebuje opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 933/2000, a ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 40/2001). Nestačí tedy pouhý znalecký posudek, který prokazuje, že dům nebo byt vyžaduje opravy, a to ani když byly jeho závěry účastníky řízení učiněny nespornými.
Z uvedeného je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu na výklad ustanovení §711 odst. 1 písm. e) obč.zák. je správný a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) není naplněn.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.), je pokládán výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyšly najevo jinak nebo vyplynuly z přednesů účastníků, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, nebo věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (procesního) práva.
Odvolací soud v dané věci z hlediska hmotného práva, tj. z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák., považoval za právně významnou existenci správního rozhodnutí o povolení stavby podle §66 stavebního zákona, vydaného stavebním úřadem (ve stavebním řízení). Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud provedl důkaz sdělením Obvodního úřadu Městské části P., odboru výstavby, z něhož vyplývá, že žalobkyně nepodala žádost o stavební povolení ani neohlásila jakékoli udržovací práce, případně stavební úpravy.
Vzhledem k tomu, že tak v řízení vyšla najevo skutečnost rozhodná z hlediska hmotného práva, nemusel se soud již zabývat zjišťováním faktického stavu předmětného bytu. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav, protože nenařídil vypracování revizního posudku, který by odstranil rozpory mezi znaleckým posudkem a sdělením Obvodního úřadu MČ P., týkající se faktického stavu předmětného bytu, tak není důvodná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů [§241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.] správný, a proto bylo dovolání žalobkyně zamítnuto (§243b odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2003
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu