ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1614.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1614/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. – R., a. s., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Č. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 24 C 334/94, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2001, č. j. 13 Co 1348/2000-334, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2001, č. j. 13 Co 1348/2000 - 334, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 5. 2000, č. j. 24 C 334/94 - 290, se ve výroku o platební povinnosti žalovaného ohledně částky 69.915,- Kč zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově po připuštění změny žaloby částečným rozsudkem ze dne 24. 10. 1997, č. j. 24 C 334/94-97, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci „z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění částku 80.340,- Kč, z titulu komisionářské smlouvy ze dne 10. 1. 1993 částku 60.000,- Kč, žalobu o zaplacení další částky z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění ve výši 95.160,- Kč, dále částky 60.000,- Kč z titulu smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 1992 a částky 69. 915,- Kč z titulu smlouvy o leasingovém nájmu vozidla“ zamítl, řízení co do částky 65.400,- Kč zastavil, a rozhodnutí o dalších nárocích, tj. zaplacení částek 109.515,- Kč, 663.489,- Kč, 600.000,- Kč, 9.032- Kč, 6.500,- Kč, 6.272,- Kč, o úrocích a o nákladech řízení zůstavil rozsudku konečnému. Rozhodl tak o nároku žalobce (soukromého podnikatele podnikajícího pod obchodním jménem J. K. – M.) na náhradu škody způsobené mu dne 3. 12. 1992 při výstavbě A. v O.-P. pracovníkem žalovaného, který porušil své povinnosti při obsluze jeřábu, z něhož padající břemeno zasáhlo žalobce a ten utrpěl vážná zranění. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dána odpovědnost žalovaného za škodu podle §420 odst. 2 obč. zák., neboť byla způsobena zaměstnancem žalovaného, který byl za své jednání pravomocně odsouzen v trestním řízení. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 69. 915,- Kč „z titulu smlouvy o leasingovém nájmu vozidla“ vycházel soud ze zjištění, že dne 28. 12. 1992 uzavřel žalobce s firmou B. Z., a. s., smlouvu o pronájmu vozidla AVIA A. 21.1 FS, s následnou koupí najaté věci na dobu 24 měsíců do 28. 12. 1994, k níž podle smlouvy o zajištění závazku ručením ze dne 29. 6. 1993 (ve znění dodatku ze dne 16. 8. 1993) přistoupil jako ručitel P. J., s. r. o., který v ní prohlásil, že uspokojí pronajímatele, jestliže nájemce nesplní závazek hradit mu ve smluvených lhůtách splátky. Podle smlouvy ze dne 1. 7. 1993 (nesprávně uvedeno 1. 7. 1992) žalobce převedl práva a povinnosti z leasingové smlouvy a smlouvy o zajištění závazku na P. J., s. r. o.; z jejího obsahu dále vyplývá, že žalobce na leasingových splátkách zaplatil do června 1993 částku 248.525,04 Kč a na havarijním pojištění, silniční dani, zákonném pojištění a za střešní nosič částku 17.894,- Kč; z celkově zaplacené částky 266.419,04 Kč poskytl žalobce novému nájemci slevu ve výši 69.915,- Kč a ten se zavázal žalobci zaplatit částku 196.504,- Kč a nadále platit veškeré poplatky a náklady spojené s provozem vozidla. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce neprokázal, že mu v důsledku úrazu ušel z důvodu převodu leasingového nájmu vozidla zisk, neboť poskytl-li novému nájemci slevu ve výši 69.915,- Kč, jednalo se o právní vztah mezi ním a uvedenou společností, a tato ztráta není v souvislosti s jeho úrazem.
K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 11. 1998, č. j. 11 Co 212/98-221, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím a v zamítavém výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ohledně žalobcem požadované náhrady ušlého zisku ve výši 69.915,- Kč okresnímu soudu vytkl, že tento nárok posuzoval na základě „neúplného dokazování a že jeho názor rovněž není možno převzít bez výhrad“. Podle názoru krajského soudu totiž není vyloučeno, aby žalobce, který po utrpěném úraze své podnikání v podstatě likvidoval, uplatnil v rámci nároku na náhradu škody i jinou majetkovou újmu, tedy to, oč se jeho majetek zmenšil v důsledku likvidace podnikání za podmínek pro něj zřejmě nevýhodných. Otázka výše utrpěné škody není ovšem odvislá jen od dohodnutých podmínek smlouvy o převodu leasingové smlouvy, nýbrž záleží na objektivních skutečnostech, které je nutno prokazovat obdobně jako při prodeji ojetého automobilu. V tomto ohledu je třeba řízení doplnit dalšímu důkazy, případně i znaleckým posudkem.
Po doplnění dokazování Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově znovu ve věci rozhodl částečným rozsudkem ze dne 22. 5. 2000, č. j. 24 C 334/94 - 290, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci „z titulu komisionářské smlouvy ze dne 10. 1. 1993 částku 60.000,- Kč, z titulu smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 1992 rovněž částku 60.000,- Kč a z titulu smlouvy o leasingovém nájmu 69.915,- Kč“ a žalobu „o zaplacení částky 80.340,- Kč z titulu bolestného a částky 95.160,- Kč za ztížení společenského uplatnění“ zamítl. S poukazem na závěry znaleckého posudku V. M., znalce z oboru ekonomiky-ceny a odhady motorových vozidel, všeobecného strojírenství, se specializací autoopravárenství a technický stav vozidel, z něhož zjistil, že technický stav předmětného vozidla AVIA ke dni 29. 6. 1993 odpovídal době provozu i ujetým kilometrům a že jeho obecná cena k tomuto datu činila 489.925,- Kč, přičemž jeho výchozí cena dle leasingové smlouvy činila 572.553,11 Kč, včetně DPH, dospěl okresní soud k závěru, že žalobci vznikla majetková újma v požadované částce 69.915,- Kč, neboť práva a povinnosti z leasingové smlouvy převedl na nového nájemce v důsledku toho, že po utrpěném úraze nemohl dále podnikat.
K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2001, č. j. 13 Co 1348/2000 - 334, rozsudek soudu prvního stupně „v části týkající se požadavku na zaplacení další škody ve výši 60.000,- Kč z titulu komisionářské smlouvy a ve výši 69.915,- Kč z titulu ztráty při převodu leasingové smlouvy“ potvrdil, „v části týkající se nároku na zaplacení částky 60.000,- Kč z titulu smlouvy o dílo“ jej změnil tak, že žalobu zamítl, a v dalším jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a řízení doplnil opakovaným výslechem žalobce k okolnostem uzavření smlouvy o leasingovém pronájmu předmětného vozidla ze dne 28. 12. 1994 a dále novým znaleckým posudkem znalce V. M., z něhož zjistil, že pořizovací cena automobilu činila 374.000,- Kč a že ke dni 29. 3. 1993 měl vůz zůstatkovou hodnotu ve výši 322.140,- Kč. S poukazem na právní názor vyslovený již v jeho zrušujícím usnesení ze dne 25. 11. 1998, č. j. 11 Co 212/98-221, a na závěry znaleckého posudku dovodil, že převedl-li žalobce v důsledku nucené likvidace svého podnikání leasingovou smlouvu na P. J., s. r. o. za podmínek pro něj zřejmě nevýhodných, vznikla mu škoda nejméně v požadované výši a to v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 3. 12. 1992, neboť její výše není odvislá jen od okolností smlouvy o převodu leasingového nájmu vozidla, nýbrž záleží na objektivních skutečnostech, které je nutno prokazovat, a to obdobně jako u prodeje ojetého vozidla.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně přisouzené částky 69.915,- Kč „z titulu ztráty při převodu leasingové smlouvy“ potvrzen, podal vedlejší účastník dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, a podává je z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. v témže znění, tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru není mezi úrazem žalobce, který utrpěl dne 3. 12. 1992, a převodem leasingového pronájmu vozidla AVIA 21.1 FS, na P. J., s. r. o., dána příčinná souvislost, když žalobce leasingovou smlouvu o nájmu tohoto vozidla uzavřel dne 28. 12. 1992, tedy až po utrpěném úrazu, a požadovaná částka 69.915,- Kč nemůže představovat majetkovou újmu žalobce ve smyslu ust. §442 odst. 1 obč. zák., neboť žalobce touto smlouvou převáděl vozidlo již částečně opotřebované. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
V posuzované věci žalobce uplatnil nárok na náhradu škody proti škůdci s tvrzením, že uzavřením smlouvy ze dne 1. 7. 1993 o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy na P. J., s. r. o., mu vznikla majetková újma spočívající v rozdílu mezi částkou, kterou žalobce od této firmy obdržel, a částkou, kterou vynaložil na úhradu leasingových splátek a na zaplacení zákonného a havarijního pojištění a na silniční daň a za střešní nosič.
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle §420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Předpokladem občanskoprávní odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. je tedy protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním (opomenutím) škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. Skutečnou škodou je taková majetková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Je-li poškozený vlastníkem věci, jeho majetkový stav zahrnuje hodnotu této věci a v důsledku jejího poškození, ztráty, odejmutí či zničení dochází ke zmenšení jeho majetkového stavu.
V dané věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dne 3. 12. 1992 utrpěl žalobce úraz způsobený mu pracovníkem žalovaného, že dne 28. 12. 1992 uzavřel žalobce s firmou B. Z., a. s., smlouvu o pronájmu předmětného vozidla s následnou koupí najaté věci na dobu 24 měsíců do 28. 12. 1994 a že dne 1. 7. 1993, tedy před uplynutím sjednané nájemní doby, převedl smlouvou práva a povinnosti z leasingové smlouvy na P. J., s. r. o.
Je tedy zřejmé, že žalobce se nestal a ani v okamžiku uzavření smlouvy o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy nebyl vlastníkem předmětného vozidla, nýbrž jen jeho leasingovým nájemcem, a touto smlouvou nepřeváděl a ani nemohl převádět vlastnická práva k vozidlu. Uzavřením této smlouvy proto na straně žalobce nemohlo dojít ke zmenšení jeho majetkového stavu spočívajícího v rozdílu mezi pořizovací a zůstatkovou hodnotou vozu, jak nesprávně dovodil odvolací soud, když žalobce nebyl jeho vlastníkem. Za skutečnou škodu ovšem nelze považovat ani částky, které žalobce zaplatil za zákonné a havarijní pojištění, za silniční daň a za střešní nosič, neboť se jednalo o finanční náklady spojené s tím, že vozidlo pro potřeby své firmy (ke svému podnikání) po určitou dobu provozoval. Vznik skutečné škody na straně žalobce ovšem nelze spatřovat ani v tom, že od firmy P. J., s. r. o., jako nového nájemce vozidla, obdržel nižší částku, než kterou na leasingových splátkách uhradil leasingovému pronajímateli a kterou dále vynaložil na zaplacení zákonného a havarijního pojištění a na silniční daň a za střešní nosič, neboť se jednak jednalo o smluvní ujednání mezi ním a firmou P. J., s. r. o., pokud jí poskytl „slevu ve výši 69.915,- Kč“ (jak z této smlouvy vyplývá), a kromě toho žalobce touto smlouvou převáděl práva a povinnosti k pronajatému vozidlu, které již částečně bylo použité a opotřebované.
Přisvědčit nelze ani názoru odvolacího soudu, že vznik žalobcem tvrzené škody, kterou dovozuje z uzavření smlouvy o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy ze dne 1. 7. 1993 je v příčinné souvislosti s jeho úrazem, který utrpěl dne 3. 12. 1992. Jestliže žalobce smlouvu o leasingovém nájmu předmětného vozidla s následnou koupí najaté věci žalobce uzavřel dne 28. 12. 1992, a k níž podle smlouvy o zajištění závazku ručením ze dne 29. 6. 1993 (ve znění dodatku ze dne 16. 8. 1993) přistoupil jako ručitel P. J., s. r. o., který v ní prohlásil, že uspokojí pronajímatele, jestliže nájemce nesplní závazek hradit mu ve smluvených lhůtách splátky, pak je zřejmé, že žalobce nebyl nucen smlouvu o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy na P. J., s. r. o., uzavírat, a pokud tak učinil a poskytl novému nájemci slevu ve výši 69.915,- Kč, nešlo již o důsledek úrazu, který utrpěl dne 3. 12. 1992. To, že žalobce převedl své závazky z leasingové smlouvy na nového nájemce a že od něj obdržel částku nižší, než kterou za nájem vozidla a za náklady za jeho provozování vynaložil, tedy není důsledkem škodné události (úrazu), za níž žalovaný odpovídá.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle §420 odst. 2 obč. zák. spočívající ve vzniku škody a v příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaného a škodou neposoudil správně. Uplatněný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. je tudíž naplněn.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku o platební povinnosti žalovaného ohledně částky 69. 915,- Kč zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl v tomto výroku zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 69. 915,- Kč, zrušil dovolací soud i tento výrok rozsudku okresního soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu