ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1502.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1502/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. M. a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 303/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2003, č. j. 64 Co 400/2002-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem pro zmeškání ze dne 20. září 1999, č. j. 13 C 303/99-11, uložil každému žalovanému povinnost ve lhůtě 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit a žalobkyni odevzdat vyklizenou bytovou jednotku č. 24, II. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 1564 na adrese P., P. 1, a současně rozhodl o nákladech řízení. Podáním ze dne 17. srpna 2000 žalovaní mimo jiné navrhli rozsudek pro zmeškání zrušit s odůvodněním, že došlo k pochybení při doručování předvolání k jednání dne 20. 9. 1999 a samotného rozsudku pro zmeškání. Nebyla totiž podle nich splněna podmínka pro náhradní doručování postupem podle §47 odst. 2 o. s. ř. (žalovaní se v době doručování nezdržovali v místě doručení). Soud prvního stupně po provedeném šetření k okolnostem doručování návrh na zrušení rozsudku č.j. 13 C 303/99-11, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 20. září 1999, zamítl usnesením ze dne 4. dubna 2002, č. j. 13 C 303/99-110.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. ledna 2003, č. j. 64 Co 400/2002-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaní neuplatnili žádný z relevantních důvodů pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní prostřednictvím advokáta dovoláním, v němž mimo jiné namítli, že naplnili zákonné podmínky pro zrušení rozsudku pro zmeškání, neboť nebyly splněny předpoklady podle §153b o. s. ř., aby soud mohl o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Navrhli napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle bodu 1, hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 30/2000 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Přitom pro závěr o tom, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění jeho novely se uplatní i pro řízení zahájená před 1. 1. 2001, není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. 1. 2001 (srovnej R 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci byl sice rozsudek pro zmeškání vydán před 1. 1. 2001, avšak situace, kdy soud návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného před 1. 1. 2001 zamítne po 1. 1. 2001, není výslovně uvedena v bodech 2 až 29 hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., představující výjimky ze zásady zakotvené v již zmíněném přechodném ustanovení obsaženém v bodu 1. Z řečeného vyplývá, že pro odvolací i dovolací řízení je nutno aplikovat ustanovení občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „o.s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř. O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený. Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Napadají-li dovolatelé v posuzované věci usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání upravený v §239 odst. 3 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení o. s. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a odpovídá situaci, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu