ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1776.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1776/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města V. proti žalované Č. V. a.s., zastoupené advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 140/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.10.2001, č.j. 15 Co 764/2000-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 15.4.1997, se domáhal žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit nebytové prostory blíže popsané v žalobě.
Okresní soud ve Vsetíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22.12.1999, č.j. 10 C 140/97-142, žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že smlouva uzavřená v roce 1970, jakož i smlouva uzavřená v roce 1973, nezakládá žádný užívací titul pro žalovaného, a to ani v návaznosti na ustanovení §763 odst. 1 obch.z.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3.12.2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 1.2.2002 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že hospodářská smlouva uzavřená mezi účastníky dne 25.9.1970 zavazuje právní nástupce a z toho důvodu žalovaný není povinen předmětné nebytové prostory vyklidit. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 15.4.1997, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 22.12.1999 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. července 2003
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu