Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003, sp. zn. 28 Cdo 722/2002 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.722.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.722.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 722/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání žalovaného W. K., zast. advokátkou, které bylo podáno proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. února 2002, sp. zn. 18 Co 45/2002 (v právní věci žalobců a/ J. G. a b/ M. G., oba zast. advokátem, proti žalovanému W. K., zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 4/2000) takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Chebu svým rozsudkem ze dne 17.9. 2001, čj.j. 7 C 4/2000-40 zamítl žalobu se žádostí o uložení povinnosti žalovanému vyklidit byt v prvním poschodí v Ch., sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství. Žalobcům bylo zároveň uloženo uhradit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 3.450,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací svým usnesením ze dne 11. února 2002, č.j. 18 Co 45/2002-60 rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil. Žalovaného uznal povinným zaplatit žalobcům na nákladech řízení před soudem I. stupně 7.443,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 3.875,- Kč, vše do tří dnů od právní moci usnesení na účet JUDr. P. B. Odvolací soud soud zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastavil vzhledem k tomu, že žalobci za odvolacího řízení vzali návrh na zahájení řízení zpět. Náhradu nákladů řízení krajský soud přiznal žalobcům s tím, že ke zpětvzetí návrhu a zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, který po podání žaloby sporný byt dobrovolně vyklidil. Byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které směřuje do výroku o nákladech řízení. Dovolatel souhlasí se zrušením rozsudku I. stupně a se zastavením řízení, neztotožňuje se však s právními důvody tohoto výroku, tak jak je užil krajský soud. Rozhodnutí soudu nemělo vycházet z toho, že žalovaný předmětný byt vyklidil, ale z té skutečnosti, že řízení brání překážka věci rozhodnuté vzhledem k pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu 7 C 199/96, kde bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen byt vyklidit do 15 dnů od přidělení náhradního bytu. Žaloba tedy byla podána nedůvodně a žalobcům nenáleží náklady řízení ve smyslu ust. §146 odst. 2 občanského soudního řádu, ale naopak náhrada nákladů řízení náleží žalovanému. K uplatněnému dovolání podali žalobci vyjádření, ve kterém dovozují nepřípustnost mimořádného opravného prostředku. K meritu věci žalobci odlišují dvě řízení, která proti žalovanému vedli, a která podle jejich názoru nesouvisejí. Proto se ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhují odmítnutí dovolání. Dovolání není přípustné. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V projednávané věci byl dovoláním napaden výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, který sám má povahu usnesení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž by se mohl zabývat meritorními námitkami, které obsahovalo. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř., §150 a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobcům v souvislosti s jejich vyjádřením k dovolání sice náklady dovolacího řízení vznikly, ale vzhledem k nemeritorní povaze rozhodnutí nemohlo být jejich podání chápáno jako účinné uplatnění práva vůči neúspěšné protistraně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 18. prosince 2003 JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2003
Spisová značka:28 Cdo 722/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.722.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 45/04
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13