Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2003, sp. zn. 28 Cdo 79/2003 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.79.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.79.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 79/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) A. G. S., s.r.o., a B) Ing. L. V., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. Z., 2) L., s.p., a 3) B. Č., s.r.o., všem zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti dohod a kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 233/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.4.2002, č.j. 47 Co 459/2001-84, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou dne 15.12.1997 u Okresního soudu v Litoměřicích domáhali se žalobci vydání rozsudku, jímž mělo být určeno, že dohoda o vypořádání restituční pohledávky ze dne 20.12.1996, podle zákona č. 229/1991 Sb., uzavřená mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným a kupní smlouva ze dne 13. 2.1997 uzavřená mezi prvním žalovaným a třetím žalovaným jsou od počátku neplatné. Okresní soud v Litoměřicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9.4.2001, č.j. 8 C 233/97-53, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobci podali současně u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 15.1.1995 s F. n. m. o privatizaci bývalého s.p. K. D. Dospěl k závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o vypořádání restituční pohledávky mezi prvním a druhým žalovaným a kupní smlouvy uzavřené mezi prvním a třetím žalovaným. K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2.4.2002, č.j. 47 Co 459/2001-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu otázka platnosti předmětné dohody a kupní smlouvy má povahu otázky předběžné pro posouzení, zda žalobci jsou vlastníky pozemků, jež byly předmětem uvedených převodů. Uzavřel, že pokud žalobci mohli žalovat přímo na určení, že jsou vlastníky uvedených pozemků, neměli naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody a kupní smlouvy. Rovněž vyslovil závěr, že není důvod žalobu přezkoumávat po věcné stránce. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 27.6.2002. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 23.8.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle §241a písm. a), b) o.s.ř. Namítali, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spatřovali jednak v procesním pochybení soudů obou stupňů a jednak v rozporu s hmotným právem. Vytýkali odvolacímu soudu, že nepostupoval v souladu s §112 o.s.ř. a nevyužil procesního institutu spojení věci. Podle dovolatelů předmětné pozemky nemohly být vydány ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., neboť byly vyjmuty z lesního a půdního fondu. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 9.4.2001, tedy za účinnosti o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů. Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O takový případ v posuzované věci nejde. S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Dovolací soud tak mohl soustředit svou pozornost pouze na otázku, zda způsob výkladu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. odpovídá ustálené judikatuře. Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na určení v této věci bylo závislé na zjištění, zda je v projednávané věci dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o vypořádání restituční pohledávky a kupní smlouvy, jejichž předmětem mají být pozemky ve vlastnictví žalobců. Odvolací soud správně aplikoval v úvahu přicházející ustanovení zákona, jmenovitě §80 písm. c) o.z. Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že v projednávané věci otázka platnosti uvedené dohody a kupní smlouvy má povahu otázky předběžné s tím, že pokud lze žalovat přímo na určení existence samotného práva nebo právního vztahu, naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního úkonu není dán. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani od právního závěru odvolacího soudu, že je-li zamítnuta žaloba na požadované určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, není třeba současně žalobu přezkoumávat po věcné stránce. Pak ovšem posouzení věci odvolacím soudem se opírá o dnes již ustálené závěry soudní praxe. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Pro úplnost nutno uvést, že odkaz dovolatelů na ustanovení §112 o.s.ř. je nepřípadný. Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelé sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření druhého žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. ledna 2003 JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2003
Spisová značka:28 Cdo 79/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.79.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19