ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2135.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2135/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobce J. T., zbaveného způsobilosti k právním úkonům, zastoupeného opatrovnicí Z. T., zastoupenou advokátem, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 163/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, č. j. 10 Co 70/2002-125, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit zástupci, advokátu, částku 5.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 25. října 2001, č. j. 10 C 163/99- 109, určil, že žalobce je vlastníkem sporem dotčených pozemků v katastrálním území Ú. u V. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. května 2002, č. j. 10 Co 70/2002-125 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, když na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky (týkající se dotčených nemovitostí) je ve smyslu ustanovení §38 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen \"o. z.\") neplatná, protože žalobce při jejím uzavření jednal v duševní poruše a nebyl sto posoudit následky svého jednání a své jednání ovládat. Naplněny pak byly předpoklady určovací žaloby. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda je nedostatek procesní způsobilosti účastníka řízení nedostatkem odstranitelným či nikoliv, se závěrem, že jde o nedostatek odstranitelný. Odvolací soud připomněl, že v úvodní části řízení žalobce nebyl zastoupen, avšak v dalším průběhu řízení byl tento nedostatek odstraněn. Ustanovený opatrovník žalobce pak udělil plnou moc k zastupování právnímu zástupci, kterého si zvolil i žalobce. Odvolací soud uzavřel, že jestliže po určitou dobu řízení zde byl nedostatek podmínek řízení, kdy žalobce nebyl náležitě zastoupen, pak tento nedostatek byl v dalším řízení procesním postupem soudu odstraněn dříve, než soud věc projednal a rozhodl.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci dne 17. července 2002, přičemž zástupci žalovaného bylo rozhodnutí doručeno dne 16. července 2002.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 8. srpna 2002 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\"). Jako důvod dovolání dovolatel uvádí, že soudní řízení, které předcházelo rozsudkům soudů obou stupňů, je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř).
Dovolatel zejména poukazuje na to, že žalobce v průběhu sporu neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Jestliže žalobce neměl způsobilost činit platné právní úkony ve smyslu ustanovení §38 odst. 2 o. z. a nebyl řádně zastoupen, pak bylo podle dovolatele třeba toto návrhové řízení zastavit. Nemohl totiž platně podat žalobu, a to ať sám nebo prostřednictvím zástupce. Žaloba je totiž právním úkonem ve smyslu ustanovení §34 o. z., a jako taková je právním úkonem platným nebo neplatným. Ke dni zahájení řízení v dané věci nebyl žalobce způsobilý činit platné právní úkony a nebyl řádně zastoupen ani ze zákona ani dle platné plné moci. Tento nedostatek podmínky řízení nebylo možno odstranit v průběhu řízení.
Dovolatel proto navrhl zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně navrhl zastavení tohoto řízení.
Žalobce se k podanému dovolání vyjádřil písemným podáním založeným na čl. 102, v němž navrhl, aby toto dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a opírá se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z hlediska výtek dovolatele obsažených v jeho dovolání považovat za správné (§243b odst. 2 o. s. ř.).
S ohledem na znění ustanovení §242 o. s. ř. je nutno konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Obecně pak lze konstatovat, že tyto vady se z obsahu spisu nepodávají.
Obdobnou se pak jeví i situace, pokud se týče vlastních dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů obsažených v jeho dovolání.
Sám dovolatel ve svém dovolání fakticky vytýká v souvislosti s rozhodnutím odvolacího soudu zmatečnostní důvod, který odpovídá ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož důvodem žaloby pro zmatečnost je skutečnost, že účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen. Je zřejmé, že naplnění tohoto tvrzeného důvodu by s přihlédnutím k ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a §243b odst. 2 o. s. ř. bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Předpokladem však je, že by se tato vada projevovala v rozhodnutí odvolacího soudu (resp. v rozhodnutí soudu prvního stupně, když by odvolací soud tuto vadu sám neodstranil). Tato situace však v posuzované věci nenastala.
Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (§20 o. s. ř.).
Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení (§29 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Soud řízení přeruší, jestliže účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí (§109 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v označené věci bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 13. července 1999 žalobou, kterou jménem žalobce podal jeho zástupce, advokát. Současně byla do spisu založena procesní plná moc, kterou žalobce dne 4. května 1999 udělil zmíněnému advokátovi. Dne 24. března 2000 byl podán znalecký posudek z odvětví psychiatrie datovaný dne 15. března 2000 se závěrem, že žalobce ke dni 30. října 1998 trpěl rozvinutým syndromem závislosti na alkoholu a s výraznými negativními důsledky psychickými a tělesnými, přičemž tato choroba byla k uvedenému datu takového charakteru, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnost ve vztahu k uzavření kupní smlouvy byla vymizelá, takže nebyl schopen posoudit následky svého jednání ani své jednání ovládat. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. dubna 2000, č. j. 10 C 1263/99-59 (které nabylo právní moci dne 25. dubna 2000), byla podle ustanovení §29 odst. 1 o. s. ř. žalobci ustanovena opatrovnice - paní Z. T., která pak dne 25. dubna 2000 též udělila procesní plnou moc advokátu JUDr. J. F. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. října 2000, č. j. 1 Nc 1704/2000-26, který nabyl právní moci dne 14. listopadu 2000, byl žalobce zbaven způsobilosti k právním úkonům podle ustanovení §10 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen \"o. z.\"). Usnesením téhož soudu ze dne 20. února 2001, č. j. 1 Nc 1704/2000-40 (které nabylo právní moci dne 3. dubna 2001) byla paní Z. T. ustanovena žalobci opatrovnicí podle §192 o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že v době, kdy soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. října 2001 a kdy poté soud druhého stupně rozhodl dovoláním napadeným rozsudkem, byl žalobce náležitě zastoupen svojí opatrovnicí. Nelze však mít ani případně zato, že soud zpočátku postupoval v rozporu s ustanovením §29 odst. 1 o. s. ř., podle něhož není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení, resp. že by takto zde bývala byla v úvodní části řízení naplněna překážka postupu řízení ve smyslu ustanovení §109 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož soud řízení přeruší, jestliže účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí. Jak již bylo uvedeno, žalobce již před zahájením daného řízení udělil procesní plnou moc zmiňovanému advokátovi. V průběhu řízení pak nebylo prokazováno a ani jakkoliv výslovně prokázáno, že by žalobce býval byl v tomto případě nezpůsobilý uvedenému advokátovi tuto plnou moc udělit. Již zmíněný znalecký posudek se pouze zabýval otázkou způsobilosti, resp. nezpůsobilosti žalobce uzavřít sporem dotčenou kupní smlouvu a nezaměřoval se na případné jiné okruhy možných právních jednání žalobce. Nadto není možno přehlédnout, že udělení plné moci žalobcem v označené věci a s tím spojené vyvolání tohoto řízení plně odpovídalo jeho zájmům, což se ostatně projevilo i ve vlastním výsledku tohoto sporu. Samo dovolání pak nepřináší nic, co by skutkově tento závěr zpochybňovalo.
Proto za situace, kdy je dovolací soud vázán - jak již bylo řečeno - obsahem podaného dovolání, nezbylo, než aby z tohoto důvodu posoudil podané dovolání jako neopodstatněné a tím pak dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu jako správný (§243b odst. 2 o. s. ř.). Proto bylo dovolání žalovaného zamítnuto, aniž ve věci bylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §150 a §142 odst. 1 o. s. ř., když v dovolacím řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady spojené se zastoupením v dovolacím řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o. s. ř. (odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §5 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 5.000,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.075,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu