ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2264.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2264/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilého M. K., v řízení zastoupeného Městským úřadem v R. jako opatrovníkem, syna matky I. K., zastoupené advokátem, a otce J. K., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. P 14/88, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 2003, č. j. 18 Co 356/2003-194, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 9. dubna 2003, č. j. P 14/88-168, zamítl návrh matky na zvýšení výživného pro nezletilého M. K. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání matky Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. července 2003,
č. j. 18 Co 356/2003-194, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zvýšil běžné výživné, které je povinen platit otec, ze 700,- Kč na 1.200,- Kč a současně otci stanovil uhradit dlužné výživné ve výši 5.500,- Kč k rukám matky nezletilého. Žádnému
z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 25. srpna 2003, přičemž otci bylo doručeno téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal otec dne 22. září 2003 dovolání, v němž s rozhodnutím vyslovil nesouhlas a navrhl, aby bylo dovolacím soudem zrušeno.
K dovolání otce se velmi stručně vyjádřila matka nezletilého odkazem na ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolání otce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je vymezena ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř. Podle odst. 2 písm. b) ustanovení §237 o. s. ř. však dovolání podle předchozího odstavce není přípustné ve věcech upravených zákonem
o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného je zřejmé, že bylo-li v označené věci soudy obou stupňů rozhodováno v otázce výživného podle části třetí, hlavy první zákona o rodině, není
v této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému ustanovení
§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání otce odmítl jako nepřípustné (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §150 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy dovolání otce bylo sice odmítnuto, avšak stručné vyjádření matky nezletilého pouze reagovalo na zcela přehlednou a jasnou procesní situaci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu