ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.71.2003.1
sp. zn. 32 Od 71/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Mgr. M. F., advokáta, správce konkursní podstaty úpadkyně O. o., a.s. Z., proti žalované O. Z., a.s., o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 424/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 424/2002 se přikazuje Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Děčíně jako soudu věcně a místně příslušného bylo na návrh žalobce dne 15. 11. 2002 zahájeno řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene.
Soud prvním úkonem ve věci navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně. „Okruh účastníků“ je v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, a proto považuje za vhodnější, aby věc projednal a rozhodnul tento soud, zejména s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení.
Účastníci se k návrhu na delegaci vhodnou v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili, v důsledku čehož lze při splnění podmínek podle ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že nemají námitky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Děčíně) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Soudem uváděná okolnost, že žalobce i žalovaná mají sídlo v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, odůvodňuje předpoklad rychlejšího a hospodárnějšího projednání věci u tohoto soudu. Nejvyšší soud také přihlédl k okolnosti, že místně příslušný soud neprovedl dosud v řízení žádný jiný úkon, než návrh na delegaci vhodnou.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu Okresního soudu v Děčíně vyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. prosince 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu