ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.880.2002.1
sp. zn. 33 Odo 880/2002-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Z. I., spol. s r.o., zastoupené Mgr. J. D., advokátem, proti žalované D. E., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení 4 869,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 193/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2002, č.j. 64 Co 431/2001-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. ledna 2001 č.j. 7 C 193/2000-18 (správně 59) uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 4 869,80 Kč s 16 % úrokem z prodlení z částky 5 869,80 Kč za dobu od 16. prosince 1994 do 9. září 1996 a se 16 % úrokem z prodlení z částky 4 869,80 Kč od 10. září do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 17 609,40 Kč s 16 % úrokem z prodlení z částky 17 609,40 za dobu od 16. prosince 1994 do zaplacení, žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení. Zmíněným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 18. února 1997 č.j. 7C 168/96-11, potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. září 1997 č.j. 16 Co 223/97-23, byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. ledna 2000 č.j. 25 Cdo 1319/98-39.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2002 č.j. 64 Co 431/2001-108 změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku jen tak, že pokud se žalobkyně po žalované domáhala i 16 % úroku z prodlení z částky 5 869,80 Kč za dobu od 16. 12. 1994 do 1. 7. 1996, v tomto rozsahu žalobu zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku, jakož i ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalobě vyhověno, podala žalovaná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena a) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (srov. §237 odst. 2 o. s. ř).
Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 4 869,80 Kč, přičemž příslušenství uvedené částky je z pohledu přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. irelevantní. Dovolání žalované není proto ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné a dovolací soud jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. ledna 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu