ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.77.2003.1
sp. zn. 4 Tz 77/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. května. 2002, čj. 5 T 149/2002-17, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným trestním příkazem byl v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného L. S.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Výše uvedeným trestním příkazem byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tak, že dne 27. 4. 2002 kolem 21.25 hod. v B., v prostoru benzínové čerpací stanice TRILOBIT, v době platného zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let, do 29. 8. 2003, uloženým mu trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích dne 23. 7. 2001, čj. 2 T 86/2001-33, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. NISSAN SUNNY. Za to mu byl podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 7. 2002, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. S. Okresnímu soudu v Teplicích vytýká, že jeho trestním příkazem ze dne 24. května 2002, čj. 5 T 149/2002-17, byla překročena maximálně přípustná výměra trestu odnětí svobody, když za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný L. S. uznán vinným, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, ačkoli mu za tento trestný čin může být uložen toliko trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. května 2002, čj. 5 T 149/2002-17, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem.
Citovaným ustanovením trestního zákona se Okresní soud v Teplicích při vydání napadeného trestního příkazu neřídil a uložil obviněnému trest odnětí svobody, kterým byla překročena nejvyšší výměra dovolená zákonem pro tento druh trestu. V důsledku toho jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř. Podle konstantní judikatury je totiž ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost každý trest uložený ve výměře nad horní hranici trestní sazby. I když ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. o trestním příkazu dovoluje uložit touto formou rozhodnutí trest odnětí svobody až do jednoho roku, je možno celého tohoto rozpětí využít jen tehdy, pokud trestní sazba za trestný čin, jímž je obviněný uznán vinným, toto dovoluje. Jak na to správně poukazuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle základní skutkové podstaty ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. lze uložit (kromě peněžitého trestu) trest odnětí svobody jen do výše šesti měsíců. Proto i samosoudce, který o obžalobě pro trestný čin rozhoduje podle §314e tr. ř. trestním příkazem, je, co do výměry trestu odnětí svobody, vázán horní hranicí vzpomenuté trestní sazby, tj. výměrou šesti měsíců odnětí svobody.
Nejvyšší soud na základě uvedeného proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. S. v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák., v podstatě v souladu s návrhem ministra spravedlnosti, avšak neshledal namítané porušení zákona též v ustanovení §2 odst. 5 věty první tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle názoru Nejvyššího soudu v daném případě nešlo o chybné zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, okresním soudem, nýbrž o uložení trestu v rozporu se zákonem nad stanovenou horní hranicí trestu pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák.
Po vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného L. S. pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (v daném případě trestu odnětí svobody).
V souladu s cit. ustanovením Nejvyšší soud zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Teplicích pak podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. Zk 163/2002-7, na potrestání obviněného L. S. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.) i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k