Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2003, sp. zn. 5 Tdo 1202/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1202.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1202.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1202/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2003 o dovoláních obviněných R. T. a F. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. 4 To 19/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 16/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. T. a F. Č. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 1 T 16/2001, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Obviněný F. Č. byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný R. T. byl podle §248 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. za použití §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu pěti let. Obviněný F. Č. byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. za použití §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s dohledem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným uložena povinnost nahradit poškozenému Ch. m. a. s., Ch., W. 30, škodu ve výši 2.876.801,- Kč, a to rukou společnou a nerozdílnou. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podali oba obvinění odvolání. Odvolání obviněného R. T., podané prostřednictvím obhájce směřovalo proti všem výrokům rozsudku. Obviněný F. Č. podal odvolání proti výrokům o vině i o trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. 4 To 19/03, odvolání obviněných podle §256 tr. řádu jako nedůvodná odmítl. Proti tomuto usnesení podali oba obvinění v zákonné lhůtě dovolání. Obviněný F. Č. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný R. T. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Z. P. a jako dovolací důvod uvedl důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Obviněný F. Č. v dovolání vyjádřil své přesvědčení, že rozhodnutí jak Vrchního soudu v Praze, tak Krajského soudu v Plzni spočívají na nesprávném právním posouzení, neboť podle jeho názoru soudy neprovedly důkazy tak, jak byly navrhovány a provedené důkazy byly nesprávně ve svém celku hodnoceny. V důsledku jednostranného právního hodnocení důkazů a neúplného skutkového zjištění pak soudy podle obviněného došly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. V odůvodnění dovolání obviněný poukázal na to, že podle něj není ve spise jediný důkaz o dohodě mezi obviněnými a dále vytýkal soudům, že účelově vycházely pouze z výsledků kontroly společnosti poškozeného, které nemusely být nestranné. Dovolatel v závěru dodal, že pokud by oba soudy dostatečně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu zhodnotily provedené důkazy, musely by podle něj dojít k závěru, že nejsou úplné a je nutné dokazování doplnit tak, jak obviněný navrhoval. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil jak rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 1 T 16/2001, tak rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. 4 To 19/03, a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný R. T. opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jak se domnívá, Vrchní soud v Praze rozhodl na základě nesprávného hmotně právního posouzení. V odůvodnění pak uvedl, že podle jeho názoru Krajský soud v Plzni nesprávně zhodnotil prováděné důkazy a v důsledku toho došel k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný označil svědecké výpovědi zaměstnanců poškozeného za domněnky a hypotézy těchto osob a soud podle jeho názoru tyto výpovědi nehodnotil z hlediska věrohodnosti svědků. Obviněný dále popřel existenci dokladu, kterým by mu byl majetek poškozeného svěřen a vytýkal soudu, že nebyl proveden žádný důkaz, že to byl právě on, kdo pozměnil zápisy na dodacích listech. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. 4 To 19/03, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, aniž by uvedl, kterému soudu má být věc vrácena. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného F. Č. uvedla, že dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který spočívá podle dovolatele v nedostatečném zjištění skutkového stavu a účelovém hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Podle nejvyšší státní zástupkyně je zřejmé, že důvody, kterými dovolatel v mimořádném opravném prostředku argumentuje, uplatnil již v rámci odvolacího řízení a v dovolání podle ní nevytýká rozhodnutí soudu druhého stupně žádné konkrétní vady v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Podle jejího názoru své závěry obviněný opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Dovolatel se tak domáhá změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i změny právního posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že popis skutku a jeho odůvodnění obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. spáchaného ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle ní tedy obsah dovolání nekoresponduje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť uvedené zákonné ustanovení nepřipouští namítat nesprávnost skutkových zjištění, hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Zároveň vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. V písemném vyjádření k dovolání obviněného R. T. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že dovolání se sice výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, podle obsahu však podle ní lze dovodit, že měl dovolatel na mysli, obdobně jako obviněný F. Č., dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel však podle jejího názoru vytýká odvolacímu soudu nesprávné hmotně právní posouzení, které stejně jako obviněný F. Č. dovozuje z chybného hodnocení důkazů soudy obou stupňů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší státní zástupkyně odkázala na svou argumentaci obsaženou ve vyjádření k dovolání obviněného F. Č. a učinila totožný návrh jako v případě obviněného F. Č., tedy aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná a byla podána u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, byla podána proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání mají obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného F. Č. se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Posouzení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování. Obviněný v odvolání neuvedl žádné konkrétní právní námitky, které by naplňovaly jím tvrzený dovolací důvod, pouze polemizoval s postupem soudu při hodnocení důkazů a ze svého pohledu se zabýval hodnocením důkazů. Obviněný se tak dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl odsouzen. Takový důvod však nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. řádu. Pokud jde o dovolání obviněného R. T., Nejvyšší soud zjistil, že obviněný jako dovolací důvod uvedl důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Námitky obviněného by však podle obsahu bylo možno podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel odkazuje na nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Dovolání obviněného však nekoresponduje ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Námitky dovolání totiž vytýkaly soudu druhého stupně nedostatečné zjišťování skutkového stavu věci a chybné hodnocení důkazů. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytného předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Obviněný tedy neuvádí žádnou námitku, která by mohla zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných R. T. a F. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovoláních obviněných rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. prosince 2003 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/10/2003
Spisová značka:5 Tdo 1202/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1202.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19