ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1429.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1429/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. prosince 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. S., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 7 To 39/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 137/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 T 137/2001, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. společně se spoluobviněnými V. B. a L. Z. Obviněnému J. S. byl uložen podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 2 tr. zák. trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 (patnácti) měsíců, a to vše za současného zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 2 T 77/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 6 To 226/2001, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo odsuzujícím výrokem rozhodnuto i ohledně spoluobviněného V. B. a L. Z.
Shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 T 137/2001, byl napaden odvoláními obviněných J. S., V. B. a L. Z. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 7 To 39/2003, byla odvolání všech obviněných podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání pouze obviněný J. S., který jej opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný J. S. uvedl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil, že je dle jeho názoru nepochybné, že se žádným způsobem na ohlášení dopravní nehody nepodílel a že ani nebyl povinen zjišťovat, zda se dopravní nehoda stala tak, jak je uvedeno v protokolu Policie ČR o dopravní nehodě, z něhož vycházel, a že s ohledem na tyto skutečnosti soud prvního i druhého stupně nepostupoval v souladu se zjištěným skutkovým stavem a zákonem. Zásada objektivní pravdy totiž vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání, tím spíše, když věrohodnost jediného přímého svědka, M. H., je pochybná. Nesprávné zjištění skutkového stavu má vždy vliv na správnost právního posouzení skutku a tedy i na uložený trest. Obviněný je přesvědčen, že kdyby soud prvního a druhého stupně postupoval v souladu se zákonem a respektoval stěžejní zásadu trestního řízení „in dubio pro reo“, musel by rozhodnout o jeho nevině a o zproštění obžaloby.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí soudu druhého stupně v části, která se jej týká, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. S. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu obviněný shledává, jak sám uvedl, v nesprávně zjištěném skutkovém stavu, který ovlivnil správnost právního posouzení skutku a uloženého trestu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu je dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. S. to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací.
Námitky uvedené obviněným J. S. tedy nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ve skutečnosti nezpochybňují právní závěry učiněné soudem prvního a druhého stupně, ale směřují proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů. Jak již bylo výše uvedeno, v dovolacím řízení Nejvyšší soud samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, nemůže přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš