ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1464.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1464/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 11 To 221/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 103/2001, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 11 To 221/2002, zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 11 To 221/2002, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného, které podal proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 14 T 103/2001, když přes výzvu ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř., nebylo odvolání odůvodněno ve stanovené lhůtě o náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v nesprávnosti a neúplnosti předchozích skutkových zjištění, které soud vedly k nesprávnému právnímu posouzení skutku po stránce hmotně právní. Namítá, že důkazní řízení bylo vedeno jednostranně ve prospěch spoluobviněného D. H. jehož výpověď byla soudem zhodnocena jako nesporná, ale žádný z dalších provedených důkazů nebyl dle jeho názoru schopen jednoznačně prokázat, že se skutek stal tak, jak ho tento spoluobviněný popsal. Poukázal také na rozpory ve výpovědích D. H. a výsledky zkoumání z oboru daktyloskopie, které nejsou shodné s jeho otisky.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /po novele č. 200/2002 Sb. účinné od 24. 5. 2002 písm. l)/ obviněný namítá, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uplatnil tak tento dovolací důvod v jeho první alternativě (před druhou spojkou „nebo“). Uvádí, že v důsledku nečinnosti jeho obhájce JUDr. I. P. nebylo odvolání řádně zdůvodněno, ač mu to obhájce přislíbil. Současně proto žádá o navrácení lhůty ve smyslu §61 o. s. ř. (správně tr. ř.), neboť má za to, že mu byl odepřen přístup ke spravedlivému procesu. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc přikázána Okresnímu soudu Praha-západ k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podstatné, že rozsudek nalézacího soudu nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumáván a dovolání je proto ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. a contrario nepřípustné. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak uvedl, že pokud byl obhájce obviněného soudem řádně vyzván k odstranění vad odvolání postupem podle §251 odst. 1 tr. ř., byl postup odvolacího soudu bezvadný a dovolání je zjevně neopodstatněné. K žádosti obviněného o navrácení lhůty pak uvedl, že tato se podává do 3 dnů od odpadnutí překážky a rozhoduje o ní orgán, jemuž přísluší rozhodovat o opravném prostředku. Proto rozhodování o navrácení lhůty nepřísluší Nejvyššímu soudu v rámci řízení o dovolání. Závěrem státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a to v neveřejném zasedání.
Ač jsou v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. taxativně uvedeny různé důvody dovolání, neznamená to, že dovolatel může rozhodnutí druhostupňového soudu úspěšně napadat z kteréhokoliv z nich, bez ohledu na způsob rozhodnutí tohoto soudu. Právě proto, že uvedené vady se týkají případného pochybení soudu druhého stupně, lze dovoláním napadat jeho rozhodnutí pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu I. stupně (bylo-li např. podáno odvolání jen do výroku o trestu a tím byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na tento výrok - §254 tr. ř.). Nepřezkoumával-li pak odvolací soud správnost rozhodnutí soudu I. stupně po věcné stránce proto, že ve věci shledal skutečnosti předpokládané v ustanovení §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., nelze v dovolání uplatňovat námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože odvolací soud se touto otázkou nezabýval a nemohl tedy v tomto směru ani pochybit. Dovolání podané pouze z tohoto důvodu by muselo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Protože obviněný v daném případě uplatnil i relevantní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolací soud se pouze námitkami ohledně nesprávného právního posouzení skutku nezabýval.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolací soud z trestního spisu zjistil, že po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně obhájce obviněného M. K. prohlásil, že podávají odvolání. Obviněnému byl pak rozsudek doručen dne 14. 12. 2001 a jeho obhájci dne 21. 1. 2002. Opravné usnesení jim pak bylo doručeno dne 13. 2. 2002, resp. 28. 1 2002. Dne 30. 5. 2002 byl pak trestní spis s odvolání obviněného předložen k rozhodnutí odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 11 To 221/2002, odvolání M. K. odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. Jak vyplývá z protokolu o neveřejném zasedání odvolacího soudu, tento při svém rozhodování vycházel mj. z obsahu výzvy ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř., jejímž obsahem bylo, vedle poučení ve smyslu §249 odst. 1 tr. ř., i stanovení lhůty k odstranění vad odvolání a upozornění, že nebude-li ve stanovené lhůtě odvolání řádně odůvodněno, bude podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Tato výzva byla pouze obhájci obviněného doručena dne 15. 5. 2002. Na tuto výzvu ale obhájce obviněného nijak nereagoval v stanovené lhůtě ani později.
Z uvedeného ale splnění podmínek pro použití §253 odst. 3 tr. ř. odvolacím soudem nevyplývá. Odvolací soud nevzal v úvahu, že podle §253 odst. 4 tr. ř. nelze odmítnout odvolání, jestliže oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř., který upravuje náležitosti obsahu odvolání. Ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. přitom obsahuje výslovnou povinnost soudu poučit osoby oprávněné podat odvolání o náležitostech odvolání. Oprávněnou osobu k podání odvolání je přitom podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. obžalovaný a nikoli jeho obhájce. Toto poučení je od 1. 1. 2002 povinností soudu I. stupně a vyplývá z §125 odst. 2 tr. ř. upravujícího obsah poučení o odvolání, kde musí být mj. uvedeno i vymezení nutného obsahu odvolání. V dané věci ale soud I. stupně rozhodl rozsudkem dne 7. 11. 2001, tj. ještě před účinností novely č. 265/2001 Sb. a nelze mu proto v tomto směru vytýkat nesprávnost poučení o odvolání. Rozhodoval-li ale odvolací soud o odvolání již za účinnosti zmíněné novely (po 31. 12. 2001), bylo jeho povinností zajistit poučení soudem I. stupně nebo poučit podle §249 odst. 1 tr. ř. nejen obhájce obviněného, ale také obviněného, jako osobu oprávněnou k podání odvolání. To se ale v daném případě nestalo. Z ustanovení §385 tr. ř. totiž vyplývá všeobecně platná zásada, podle které se procesní úkon provádí podle procesního práva účinného v době, kdy se koná, pokud zákon výjimečně nestanoví jinak. Protože z hlediska použití ustanovení trestního řádu týkajících se odvolání zákon neobsahuje úpravu, že by se u již podaných odvolání postupovalo podle dosavadních předpisů, bylo povinností předsedy senátu soudu I. stupně postupovat podle §251 tr. ř. a dodatečně poučit obviněného podle §249 odst. 1 tr. ř. o náležitostech obsahu odvolání a pouze za splnění této podmínky (viz též §253 odst. 4 tr. ř.) mohl odvolání soud II. stupně odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř. O odmítnutí odvolání obviněného tak bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl ve věci naplněn. Odvolání obviněného, které bylo s ohledem na znění trestního řádu účinného v době jeho podání řádně podáno a bylo také přes nedostatek odůvodnění projednatelné, bylo tak odvolacím soudem odmítnuto podle trestního řádu ve znění novely č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti v mezidobí od podání do projednání odvolání, ale obviněný o změně těchto podmínek nebyl poučen tak, jak to ukládá §249 odst. 1 tr. ř. a jeho odvolání proto s ohledem na ustanovení §253 odst. 4 tr. ř. nemohlo být podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Proto dovolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Protože k pochybení soudu I. stupně nedošlo v jeho rozsudku, ale toliko v následném postupu po podání odvolání, nebyl zrušen také rozsudek tohoto soudu. Úkolem předsedy senátu soudu I. stupně proto bude, aby obviněného M. K. řádně poučil podle §249 odst. 1 tr. ř. a opětovně postupem podle §251 odst. 1 tr. ř. vyzval novou obhájkyni obviněného k odstranění vad odvolání. V souladu s §251 odst. 3 tr. ř. pak předloží spisy odvolacímu soudu, který věc v potřebném rozsahu znovu projedná a rozhodne.
S ohledem na skutečnost že ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. není dovolací soud příslušný k rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání, touto žádostí se nezabýval. Jak konečně vyplývá z trestního spisu, stejná žádost obviněného již byla zamítnuta odvolacím soudem jeho usnesením ze dne 5. 9. 2002. Tato skutečnost však vzhledem k rozhodnutí dovolacího soudu pozbyla významu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš