Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2004, sp. zn. 11 Tcu 15/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.15.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.15.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H., rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, 30. 8. 2001, sp. zn. 3 Ds 951 Js 5312/01, a to pro trojnásobný trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, 30. 8. 2001, sp. zn. 3 Ds 951 Js 5312/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. H. uznán vinným trojnásobným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě pokynu osoby organizující ilegální převádění cizinců, se ve třech přepadech ve dnech 4., 13. a 16. 1. 2001 podílel na převedení vždy třech cizích státních příslušníků z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, a to konkrétně tak, že je v P. převzal do automobilu a dopravil do blízkosti státní hranice ve městě Z., poté byli cizinci převedeni přes zelenou hranici do blízkosti obce O. a odtud převáženi dále do německého vnitrozemí. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích měl obdržet finanční prospěch ve formě snížení dluhu. Dne 14. 1. 2004 pod sp. zn. 1705/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2004 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2004
Spisová značka:11 Tcu 15/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.15.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20