ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.22.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 22/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. N., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 Ds 154 Js 60900/00, a to pro trestný čin pašeráckého převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 Ds 154 Js 60900/00, jenž nabyl právní moci dne 6. 6. 2001, byl P. N. uznán vinným trestným činem pašeráckého převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že v již blíže neurčitelném časovém úseku dne 28. 10. 2000 po 11.00 hodině převzal z pověření blíže nezjištěné osoby, v jedné restauraci v R. (Česká republika) pět vietnamských státních příslušníků a převedl je následně pěšky mimo hraniční přechod v okolí hraničního přechodu P. do Spolkové republiky Německo a měl v úmyslu je převést k osobě, která by mu dala k dispozici vůz a tímto vozem je dovézt na nádraží do B., přičemž věděl že tito cizinci nemají nezbytná povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo. Za to měl obdržet od kontaktní osoby v B. 2.000,-DM. K tomuto převezení cizinců do vnitrozemí nedošlo, neboť byli zaměstnanci Spolkové ochrany hranic mezi obcemi K. a C. všichni zadrženi.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. N. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, a to přestože byl již dříve ve Spolkové republice Německo odsouzen pro obdobnou trestnou činnost. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík