ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.6.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 6/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. F., okr. N., rozsudkem Soudu v Pordenone, Italská republika, ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 250/01, a to pro trestný čin přechovávání kradených věcí podle §648, 62 bis italského trestního zákona a spoluúčast na opakovaném pokusu trestného činu vydírání podle §56, §110, §629, §62 bis italského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a pěněžitému trestu ve výši 700.000,- ITL.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu v Pordenone, Italská republika, ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 250/01, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 2001, byl T. F. uznán vinným trestným činem přechovávání kradených věcí podle §648, 62 bis italského trestního zákona a spoluúčasti na opakovaném pokusu trestného činu vydírání podle §56, §110, §629, §62 bis italského trestního zákona. Uvedených trestných činů se dopustil podle zjištění soudu tím, že v době od června do července 1999 v P. a T. získal od neznámé osoby mobilní telefon, přenosný počítač, pracovní knížku vedenou na jméno L. D., různé doklady a záznamy týkající se různých společností, mezi nimi společnosti „S.-T. I.“, přičemž znal jejich nekalý původ, jednalo se o věci pocházející z krádeže způsobené ke škodě pana C. G., a dále ve spolupachatelství s jinými neznámými osobami prováděl úkony za jednoznačným a přímým účelem vydírání ke škodě pana C. G., a to tak, že mu telefonoval nebo nechával telefonovat této osobě několikrát a žádal neoprávněnou částku 10.000.000,- ITL za vrácení výše uvedených věcí a vyhrožoval tím, že v opačném případě dojde k definitivní ztrátě nebo ke zničení výše uvedených dokladů. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a peněžitému trestu ve výši 700.000,- ITL.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák, trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. F. se dopustil závažné trestné činnosti. Spáchal více trestných činů, které vykazují vyšší stupeň společenské nebezpečnosti i podle právního řádu České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík