ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1003.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1003/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, zastoupené advokátkou, proti povinné R., v. o. s. \"v likvidaci\", prodejem movitých věcí, pro 2.796,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 4677/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2002, č.j. 57 Co 189/2002-9, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2002, č.j. 57 Co 189/2002-9, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 1. 2002, č.j. E 4677/2001-5, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, když dospěl ke shodnému závěru, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, jelikož nebylo povinné řádně doručeno. Vyšel ze zjištění, že vykonávaný platební výměr byl – po neúspěšném pokusu o doručení dne 25. 10. 2001, kdy adresátka nebyla zastižena – uložen 26. 10. 2001 na poště; podle jeho názoru však účinky doručení tím nastat nemohly. Právnickým osobám – uvedl odvolací soud – lze totiž písemnost doručit pouze postupem upraveným v §25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, a náhradní způsob doručení ve smyslu §24 odst. 2 téhož zákona je tak vyloučen, ledaže se písemnost, která je určena do vlastních rukou, doručuje tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat, tj. fyzické osobě (o takový případ, o němž pojednává §25 odst. 1 zákona ve větě druhé, však v dané věci nešlo).
Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí obou soudů je založeno na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Ustanovení §25 odst. 1 správního řádu podle jejího názoru nelze „vnímat bez souvislostí“ s ustanovením §24 odst. 1, 2, a jestliže není zvláště upravena možnost doručení do vlastních rukou tzv. náhradním způsobem, je třeba se uchýlit k obecnému režimu podle §24 odst. 2 tohoto předpisu.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť otázku, jejíž řešení dovolatelka napadla (zda je platební výměr vykonatelný, byl-li jeho stejnopis doručen povinné náhradním způsobem, tj. uložením na poště), odvolací soud posoudil nesprávně, resp. v rozporu s rozhodovací praxí soudu dovolacího (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V projednávaném případě je podkladovým rozhodnutím platební výměr zdravotní pojišťovny, který – jsou-li splněny zákonné podmínky – lze vykonat podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních (srov. §53 odst. 1, větu druhou, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“/, §274 písm. h/ o.s.ř.). Ustanovení §53 odst. 1, věty první, zákona č. 48/1997 Sb. podřídilo – nestanoví-li jinak – rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vrácení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné, obecným předpisům o správním řízení. Jelikož předpoklady, za nichž se platební výměr stane po formální stránce vykonatelným, shora uvedený zákon neurčuje, je třeba odpověď na tuto otázku hledat v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákonů č. 283/1993 Sb., č. 29/2000 Sb. a č. 227/2000 Sb., tj. ve znění účinném v době, kdy byl doručován (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“).
Soud je vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, jímž opatřil rozhodnutí orgán, který je vydal (srov. §275 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §52 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. je rozhodnutí vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat (podat rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek. Lhůta k podání odvolání je patnáctidenní a plyne ode dne oznámení rozhodnutí, nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis; rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením jeho písemného vyhotovení, přičemž den jeho doručení je dnem oznámení (srov. §51 odst. 1, §52 odst. 2, §54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.).
Podle ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Postup při doručování písemností upravují ustanovení §24 odst. 2, 3, 4, §25 odst. 1, 2, 3 a §26 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.).
Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, se doručují pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat (§25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.).
Z citovaných ustanovení se tady podává, že písemnosti určené právnickým osobám se doručují na adresu jejich sídla (popř. na jinou adresu, kterou pro účely doručení sdělila), přičemž doručované písemnosti přijímají pověření zaměstnanci, a není-li jich, osoby, které jsou oprávněny za právnickou osobu jednat (např. statutární orgán, vedoucí organizační složky, prokurista). Ustanovení §25 odst. 1 však ve vztahu k ustanovení §24 zákona č. 71/1967 Sb. speciální právní normou není, neboť to, co každé z nich upravuje, je odlišné; první pouze vymezuje, kdo přijímá písemnosti doručované právnickým osobám, tedy kdo je oprávněn písemnost jménem právnické osoby s účinky řádného doručení převzít. Možnosti postupu podle ustanovení §24 odst. 2 zákona tím logicky dotčeny nejsou.
Jestliže se tedy právnická osoba (adresát písemnosti, jemuž má být doručeno do vlastních rukou) v místě doručení (v sídle nebo na jiném místě, které pro doručení stanovila) zdržuje, avšak zastižena nebyla (zaměstnanci oprávněni přijímat písemnosti, popř. ti, kdo za ni jednají, nebyli při doručení k dispozici), lze písemnost uložit a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumět. Pokud si právnická osoba (opět prostřednictvím pověřených zaměstnanců, popř. těch, kdo za ni jednají) nevyzvedne písemnost v určené lhůtě, považuje se její poslední den za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Zdržováním se právnické osoby v místě doručení ve smyslu §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. se rozumí, že v daném místě vyvíjí podnikatelskou nebo jinou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců a jiných osob.
Shodně uzavřel Nejvyšší soud ve věci týchž účastníků v usnesení ze dne 29.4.2004, sp. zn. 1004/2003.
Odlišný názor odvolacího soudu tedy správný není, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. d/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila oprávněně.
Dovoláním napadené rozhodnutí Nejvyšší soud tudíž zrušil; vzhledem k tomu, že důvody, pro které tak učinil, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v.r.
předseda senátu