ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1245.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1245/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinnému D. Š., prodejem movitých věcí, pro 1.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 E 908/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.2.2003, č.j. 5 Co 231/2003-9, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Rozhodnutí založil na závěru, že oprávněný nepředložil způsobilý exekuční titul, neboť část bloku na pokutu na místě nezaplacenou, připojená k návrhu na nařízení výkonu, neobsahuje poučení povinného o lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení.
Oprávněný (za nějž jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty, bylo uvedeno na „zadní straně“ bloku, jenž byl povinnému vydán. Předložený titul je proto podle názoru dovolatele vykonatelný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Proto jsou bezcenné námitky proti skutkovým zjištěním, které však jsou skutečným těžištěm dovolatelovy argumentace; dovolatel totiž - posuzováno podle obsahu dovolání - důvod podřaditelný ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnil, neboť (oproti názoru obou soudů odlišný) právní závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí dovodil nikoli z právní oponentury proti rozhodnému právnímu názoru odvolacího soudu, nýbrž ze skutkových tvrzení, jejichž těžištěm je, že povinný o potřebných znacích materiální vykonatelnosti bloku na pokutu (srov. R 4/2000), lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení, „ve skutečnosti“ byl poučen. Odvolací soud však, jak výslovně uvedl, tyto okolnosti nezpochybnil; za rozhodné pokládal, že takový podkladový titul, jež by tyto náležitosti obsahoval, nebyl připojen k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §261 odst. 2 o.s.ř.), a nestalo se tak ani později.
Jelikož výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř. – nejsou v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., zohlednitelné, a protože k případným vadám řízení vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (tj. pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam), Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5, věty první, o.s.ř; povinnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu