ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1425.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1425/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení V., proti povinné O. spol. s r.o., pro 33.835,65, Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 E 3542/2000, o dovolání O. Č., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2002, č.j. 57 Co 454/2002-93, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud „změnil“ usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl, že výkon rozhodnutí se nezastavuje, tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl včasným dovoláním O. Č. (posléze zastoupen advokátem), s nímž, jak se podává z obsahu spisu, bylo v řízení jednáno jakožto s jednatelem povinné; výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí je podle jeho názoru nevhodný (§264 o.s.ř.).
Oprávněná ve vyjádření k dovolání poukázala v prvé řadě na skutečnost, že výkon rozhodnutí není veden proti O. Č., ale povinné; jinak se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.
Vzhledem k tomu, že usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího byla vydána po 1.1.2001, bylo nutno dovolání projednat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“ – srov. bod 17. a 18. části dvanácté, hlavy I, tohoto zákona).
Dovolání došlo soudu prvního stupně dne 13.11.2002; podle nezpochybněných poznatků obsažených v soudním spisu zanikla O. Č. funkce jednatele již dne 12.11.2001.
Nedostatek oprávnění jednat za právnickou osobu (povinnou), event. nedostatek průkazu příslušného pověření (§21 o.s.ř.), představuje nedostatek podmínky řízení, který je sice pojmově odstranitelný (§104 odst. 2 o.s.ř.), v daném případě se tak nestalo, resp. jeho odstranění nepřichází v úvahu. Důsledkem toho je, že řízení, jež tímto nedostatkem trpí, musí být podle uvedeného ustanovení zastaveno, což se zřetelem k §243c odst. 1 o.s.ř. platí i pro řízení dovolací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.1.1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněné pod č. 64/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Kdyby dovolání O. Č. mohlo být posouzeno jako podání, jež učinil (jen) za svoji osobu, muselo by být – jako učiněné neoprávněnou osobou – odmítnuto (srov. §243b odst. 5, §218 písm. b/ o.s.ř.), jelikož jmenovaný nebyl účastníkem odvolacího řízení.
Dovolání ostatně by nemohlo být ani přípustné (srov. §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); podmínka, aby napadené rozhodnutí bylo zásadního právního významu není splněna zjevně.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka
předseda senátu